Karel Hynek Mácha je bezpochyby nejznámější český básník. V našich končinách snad neexistuje nikdo, kdo by neznal jeho vrcholné dílo Máj. S jeho fantaskní a filozofickou básnickou prózou Pouť krkonošská je už však obeznámeno o poznání méně lidí. A to je docela škoda. Jde totiž o dílo, které si rozhodně zaslouží naši pozornost.
Osamělý poutník jako romantický symbol
Námětem pro napsání této knihy se autorovi stal jeho vlastní sen, který si poznamenal do deníku v roce 1833. Hlavním motivem díla je postava poutníka – ten zde vystupuje jako jakýsi symbol hledání.
V první části knihy je dominantní popis přírody a objevuje se i milostná tematika (v části, kde poutník rozmlouvá o své milé). Poté autor přidává popis gotického rozbořeného kláštera, který viděl během své cesty.
Působivé kontrasty
V celé knize je znatelný kontrast mezi romantickou, klidnou a živou přírodou a gotickým, polorozbořeným klášterem plným mrtvých mnichů. Z tohoto kontrastu má člověk pocit, že pro Máchu byla příroda důležitá – jako něco, co stojí nad vším ostatním, něco, co dokáže uzdravovat lidskou duši.
Další kontrast můžeme spatřit v střídání západu a východu slunce. Téměř každý nový odstavec začíná západem slunce nebo temnou nocí. V částech, kdy je noc, je postava poutníka ponořena do svého nitra a řeší své vnitřní problémy. Jakmile ale vyjde slunce, jeho problémy zmizí (s příchodem nového dne). Jediný moment, kdy to neplatí, je v části, kdy se na poutníka všichni mniši nahrnou. Stejně, jako se na nás nahrnují problémy. V této části poutníkovy potíže nezmizí, ale přesouvají se do mrtvých mnichů, čímž se zajímavým způsobem zhmotňují.
Na konci se objevuje stařec s věncem z červených a bílých růží. I v tomhle obrazu lze najít kontrast a odhalit symboliku rozervanosti.
Schizofrenní genialita
Celé dílo může na čtenáře působit poněkud „schizofrenním“ dojmem. Jako by Mácha během psaní přeskakoval z klidné a smířené osobnosti do osobnosti rozervané a bojující se sebou samou. Po přečtení nás mohou začít napadat myšlenky o peripetiích autorovy duše i rozličných pocitech, které život přináší.
Přečtěte si Pouť krkonošskou sami a nechte na sebe všechny ty emoce působit. Rozhodně to stojí za to.
Aneta Křenková