V kořenech českých slov (domácích, nikoliv přejatých) píšeme y (ý) po v v následujících slovech (a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo jsou s nimi příbuzná):
- vy (zájmeno; 2. osoba čísla množného)
- vykat
- vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad)
- výt (zavýt)
- výskat (výskot, zavýsknout)
- zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý)
- žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka)
- vydra (vydří, vydrovka, Povydří)
- výr (pták)
- vyžle (Vyžlovka)
- povyk (povykovat)
- výheň
- cavyky
- vyza
- Vyškov
- Výtoň
Výčet odvozených slov (uvedených v závorce) a také vlastních jmen není vyčerpávající.
Pozor na následující případy, v nichž se píše i: vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu); vískat (probírat se někomu ve vlasech); vít (vinout); vížka (věžička); Vizovice.
Zdroj: Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky; Praha, Academia 2001.
Znáte vyjmenovaná slova po V? Vyzkoušejte si své znalosti v našem testu!
