Čeština? To je maso!

Je maso nezbytně nutné k životu, nebo jej naše tělo vlastně vůbec nepotřebuje? Je pojídání masa pro člověka zcela přirozené, nebo je to věc nemorální a bezohledná vůči zvířatům? To jsou otázky, které na následujících řádcích nevyřešíme a ani řešit nebudeme. Podíváme se ale na zoubek masu jakožto slovu – zajímat nás bude jeho původ a také jazykový obraz v češtině.


Nedílná součást všech jazyků

V žebříčku nejužívanějších českých slov je maso na 1510. místě. Užíváme jej (říkáme či píšeme) zhruba stejně často jako slova vlast, péče či poslanec (pro zajímavost: kupříkladu takové ovoce je na 2800. místě, zelenina figuruje na 4582. příčce).

Slovo je to vskutku prastaré. Není se ostatně čemu divit, vždyť tento výraz vyjadřuje skutečnost, která je aktuální odjakživa – maso tady pochopitelně bylo už dávno před vznikem jakýchkoliv jazyků. Co se týče původu, jedná se o slovo všeslovanské: obdobný výraz najdeme např. v polštině (mięso), ruštině (mjáso), srbštině i chorvatštině (mêso). Výraz męso ostatně figuroval už v praslovanštině (tj. ve společném prajazyce Slovanů).

V dnešní češtině máme vedle výrazu maso i celou řadu slov od něj odvozených: přídavná jména masný, masitý, masový či masožravý, zdrobnělinu masíčko či podstatná jména masna, masopust nebo třeba masařka.

Maso na mnoho způsobů

Výkladové slovníky češtiny uvádějí tři základní významy slova maso: 1. měkká hmota živočišného těla („poranit se až do masa“), 2. svalovina zvířat jako potrava („hovězí, vepřové maso“), 3. dužina ovoce, hub apod. („čisté maso čerstvého hříbku“).

Třetí bod naznačuje, že čeština se snaží vidět maso i tam, kde ve skutečnosti není (v houbách, ovoci). Dokladem toho není jen tato méně významná část slovníkové definice. Vždyť i třeba takovou muchomůrku růžovku někdy nazýváme výrazem masák, polévku můžeme zase připravit z běžně dostupného „zeleninového masoxu“.

Maso

Čeština je plná masa

Válíme si šunky a všechno ostatní je nám buřt

Maso se v našem jazyce objevuje na každém rohu. Považme jen, kolik masa či masných produktů zmiňujeme v běžných frázích: Vezměme si třeba takového obyčejného člověka „z masa a kostí“. Ten je sem tam líný a nic nedělá – jen si „válí šunky“. V tu chvíli je mu všechno ostatní „buřt“. Občas „skočí někomu na špek“ a pak se mu chce pomstít, takže mu začne pořádně „prohánět šunky“, až z něj nakonec „nadělá sekanou“. Anebo: když se chtěl člověk za totality dostat třeba na dobrou školu, musel „mít tlačenku“ (tj. protekci). A když už jsme u té školy, často se také stává, že student něčemu nerozumí – pak „v tom má pěkný guláš“.

U Zikmunda Wintera najdeme zase přenesený význam výrazu paštika – ten je v jeho díle použit jako expresivní synonymum nepříjemné zprávy: „Když tu paštyku posel přinesl do Rakovníka, nastalo na radnici hrozné zděšení.“ U Karla Klostermanna pak najdeme paštiku také jako nadávku: „Nu, nestydatá paštiko!“

Není to mimochodem jenom čeština, která se hemží flákotami masa. V angličtině lze třeba říci: „I saw him in films but never in the flesh.“

Zkrátka a dobře, už z několika málo výše uvedených příkladů se zdá, že čeština (a jistě není mezi světovými jazyky jediná) maso miluje a dává ho skoro do všeho. Jestli je to dobře a jestli je vhodné činit podobné věci i v jiných sférách než jen v jazyce, to posuďte sami. Jak bylo zmíněno, to předmětem našeho článku nebylo.

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 4

  1. Kabi napsal:

    A náš první prezident se jmenoval MASAryk. Náhoda? Nemyslím si.

  2. Tomík napsal:

    Někdy jsme také MASOchisti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *