Se slovem kakofonie se můžeme setkat v jazykovědě, ale také v hudbě. Jedná se totiž o jev, který spočívá ve specifických zvukových vlastnostech řeči.
Výraz kakofonie pochází z řečtiny – je složen ze slov kakós (= špatný) a phōnḗ (= zvuk). Co tedy tento termín označuje? Zkrátka jistý zvukový nesoulad či nelibozvučnost. Jedná se tedy o použití jazyka, které je ze zvukového hlediska hodnoceno jako nepříjemné. Často jde o řetězec těžce vyslovitelných, podobně znějících či přízvučných slabik.
Známým příkladem kakofonické věty je „Nesnese se se sestrou.“.
Občas se kakofonie používá i záměrně – např. v poezii (pro umocnění estetického dojmu) či v různých slovních hříčkách.
Opakem kakofonie je eufonie (libozvučnost).