Jak vést děti ke knihám? Třeba pomocí čtenářské dílny

Často se v českém prostředí mluví o tom, že naše děti málo čtou a nemají vztah ke knížkám. V žádném případě to ale není pravidlem. Když se totiž dětem někdo náležitě věnuje, může je na cestu ke knihám výrazně popostrčit. Jednou z možností, jak vést děti k lásce k literatuře, může být i takzvaná čtenářská dílna. O svém pojetí tohoto konceptu se pro Czech tongue magazín rozepsala učitelka z prvního stupně základní školy Karolína Klosová, jejíž čtenářská dílna nese už ve 2. třídě ZŠ své ovoce.


Děti se na čtenářskou dílnu těší

Každý čtvrtek jsou děti od rána natěšené. Čeká je jejich oblíbená čtenářská dílna. Před očekávanou hodinou si upraví třídu k obrazu svému tak, aby se cítily co nejlépe. Přestěhují židle, lavice, vytvoří si různé úkryty a nastěhují do nich polštářky. Jakmile se nachystají, rozdají si malé papírky a čekají na zadání úkolu. Pak se dají do čtení. Zhruba po dvaceti až dvaceti pěti minutách se scházíme společně na koberci a povídáme si.

Děti a četba

Čtenářská dílna může dětem ukázat cestu ke knížkám.

Čtecí doba je pro mne opravdovým rájem. Nejenže je ve třídě klid, ale také (a to především!) mi dělá obrovskou radost dětská láska ke knížkám. Hodně to pro mne znamená, neboť jsem sama vášnivá čtenářka. Děti čtou s velkým zaujetím. Vydrží jim to zpravidla dvacet minut, potom už začínají být roztěkané. Vzhledem k jejich věku je to úctyhodný výkon. Jestliže při čtení narazí na nějaké slovo, jehož význam jim není jasný, zapíší si ho na papírek. Později si tato slova společně vysvětlujeme.

Proč před čtením zadávám úkoly? Dávají dětem podněty k zamyšlení. Chci, aby o čteném příběhů co nejvíc uvažovaly. Úkoly bývají různé. Průběžně je střídám a obměňuji. Někdy položím úplně jednoduchou otázku typu: Co tě na příběhu potěšilo a co naopak rozzlobilo? Jindy mívám větší nároky. Děti v knize hledají nějakou souvislost se svým životem nebo třeba poučení pro spolužáky. U těchto úkolů bývají ze začátku skeptické, ale během čtení pak většinou všechny nějakou zajímavou odpověď najdou.

Povídání o knihách

Když přestaneme číst, sedneme si s knihami na koberec. Poněvadž mám ve třídě jen devět žáků, vždycky stihnou mluvit všichni. Každý nám ukáže, jakou knihu četl, zkráceně popíše, co se stalo, a odpoví na zadanou otázku. Má-li na papírku nějaká slova, nechá si je vysvětlit. Děti mluví o knížkách velmi rády, stejně tak rády poslouchají vyprávění od ostatních.

Občas zpestřujeme čtenářskou dílnu kreslením. Místo otázek dám dětem za úkol vytvořit obrázkovou osnovu nebo příběh vhodně ilustrovat. Jelikož si potom obrázky navzájem ukazujeme a vysvětlujeme si jejich význam, jsou tyto činnosti časově náročnější. Se čtením musíme začít v předchozí hodině.

Díky čtenářské dílně se děti dobře orientují v textu, nemají problém pochopit zadání v učebnicích, umí rychle najít odpovědi. Hodiny jsou nejen příjemné, ale také užitečné. Všem, kdo vyučují český jazyk, čtenářskou dílnu vřele doporučuji.

Karolína Klosová
(→ web autorky)



Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 4

  1. Alice napsal:

    Naše děti mívají ve škole něco podobného a nemůžou si to vynachválit 🙂

    • Dara Jínová napsal:

      Hm, za to u nás se jako za starých časů čte jen nahlas před celou třídou. Každý má svoje tempo, tže někdo se nudí, protože je rychlejší a někdo zase nestíhá. Někde se holt drží pořád ta stará škola, s níž se moc nikam neposuneme. Ale zaplať pámbů za to, že někde se něco jako dílny čtení praktikuje 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *