Aktuální období je pro začínající spisovatelku Barboru Linke přímo zlomové. V nedávné době se jí totiž narodil potomek a zároveň spatřila světlo světa i její literární prvotina – román Jménem mojí sestry, který vypráví o osmdesát let starém tajemství a také o tom, že ve válce a v lásce je vše dovoleno.
Román Jménem mojí sestry vyšel v nakladatelství Motto, a to ve stejné době, kdy se jeho autorce narodila dcerka Lilly. Souběh obou událostí byl dílem náhody a mnoha nečekaných peripetií.
„Román jsem začala psát už v roce 2018 a do nakladatelství Motto jsem ho poslala v únoru 2020. Jenže radost z kladných reakcí na knihu ze strany nakladatelství rychle vystřídala nejistota, kterou vyvolal začátek koronavirové pandemie,“ vzpomíná na strastiplnou cestu k vydání své knihy Barbora Linke. Vydání její prvotiny bylo nejprve naplánováno na jaro loňského roku, později bylo přesunuto na srpen a nakonec k němu dochází až nyní.
Námět knihy Jménem mojí sestry zrál v autorčině mysli přes patnáct let. Inspiroval ji přitom život jejích prarodičů, u kterých vyrůstala. Oba zažili druhou světovou válku, a to ve věku kolem dvaceti let.
Příběh románu se točí kolem tajuplné fotografie, kterou jedna z hlavních postav Kamila náhodou objeví při úklidu babiččina bytu. Díky snímku se totiž ukáže, že babička měla dvojče, a rozplétání rodinného tajemství může začít. Čtenáři se mohou těšit na zajímavé vyprávění o dospívání sester v kulisách protektorátní Prahy i o velkých dějinných zlomech našeho národa.
Právě střet „malých a velkých dějin“ je přitom na tomto románu nesmírně zajímavý a literárně hodnotný.
„V knížce popisuji události spojené s válkou očima lidí, kteří danou dobu opravdu zažili – třeba jako moji prarodiče. Do příběhu mladých sester promluví okupace v březnu 1939, uzavření škol, napjatá nálada ve společnosti, ale třeba i mytický Pérák,“ prozrazuje autorka a dodává: „Podle mě je však v knize největším lákadlem zakázaná láska, která vzplane mezi jednou z hrdinek Soňou a SS důstojníkem pracujícím pro gestapo.“
Zmíněný milostný vztah je inspirován skutečností. „Do mojí babičky se zamiloval esesman. Sliboval jí hory doly, ale ona ho nechtěla, protože byla velkou vlastenkou,“ vypráví Barbora Linke. I její literární hrdinka Soňa je zapálenou vlastenkou, ovšem svým citům jen tak neporučí.
Vedle zajímavého příběhu dokládá kvality románu i fakt, že se jej rozhodlo vydat hned první nakladatelství, na nějž se autorka obrátila. K tomu přitom u začínajících spisovatelů dochází velmi zřídka.
Krátce o autorce
Barbora Linke se narodila v Přerově a od roku 2010 žije v Drážďanech. S manželem vede spediční firmu a svůj volný čas věnuje umělecké činnosti a provádění českých návštěvníků v drážďanských muzeích. Kromě toho ráda a hodně cestuje, pije dobrou kávu a už dvacet let píše do šuplíku. Román Jménem mojí sestry je jejím autorským debutem.
Ukázka z knihy
„Nikdo to nemůže pochopit, pokud to sám nezažil. Jak jeden mrňavý uřvanec se směšným knírkem dokázal zfanatizovat své spoluobčany a zničit všechno kolem sebe. Národy, kulturu. Víš, zpočátku se mu kdekdo smál. Dělali jsme si legraci z jeho nabubřelých póz i jeho fanatických řečí. Při svých proslovech prskal a vypadal přinejmenším jako blázen. Jenže už v sedmatřicátým se nesmál nikdo!“