Lexikologie je jednou ze základních podoblastí jazykovědy. Konkrétně se jedná o nauku o slovní zásobě. Ta je společně s gramatikou naprostým základem celé lingvistiky – každý jazyk totiž funguje tak, že má nějaký repertoár slov (ten zkoumá lexikologie) a používání těchto slov se řídí nějakými pravidly (to obstará gramatika).
Pokud se tedy někdo zabývá lexikologií, zkoumá lexikální zásobu nějakého jazyka. Zajímá ho zkrátka soubor lexikálních jednotek (slov), které užívá a různě přetváří určitý společenský celek (národ či jeho část). Předmětem lexikologie je význam slov a také vztahy mezi slovy (např. synonymie, antonymie, homonymie apod.).
Lexikologické bádání se často neobejde bez přesahů do dalších příbuzných oborů. Např. do lexikografie, která se zabývá tvorbou slovníků, ale i do slovotvorby (zkoumá, jak vznikají nová slova) či frazeologie (zabývá se ustálenými slovními spojeními).
Lexikologii můžeme dělit na synchronní (zabývá se současnou slovní zásobou), historickou (zkoumá slovní zásobu, která se používala v minulosti), historickosrovnávací (porovnává starší slovní zásobu různých jazyků) a předhistorickou (zabývá se tím, jak vůbec slova vznikla – tomuto oboru říkáme etymologie).
Synchronní lexikologii můžeme na základě toho, jak přistupuje ke slovu, dále dělit na sémasiologii (vezme slovo a zajímá se o to, jaký má význam – jde od formy k obsahu) a onomasiologii (zkoumá, jakými slovy jsou v daném jazyce vyjádřeny určité významy – postupuje od obsahu k formě).
Vzhledem k tomu, že v různých oborech lidské činnosti se používá různá slovní zásoba, spolupracuje lexikologie i s mnoha dalšími odvětvími – sociologii či psychologii např. zajímá, jakým způsobem lidé slovní zásobu používají. Z druhé strany pak také lexikologie sama využívá poznatky jiných oborů – výzkum matematické terminologie se např. neobejde bez spolupráce jazykovědců (lexikologů) s matematiky.