Ačkoli spousta z nás nepovažuje rok 2020 za jeden z vydařenějších, české spisovatele pandemie neochromila. Regály beletrie v knihkupectvích opět přetékají a čtenáři nevědí, po čem sáhnout dříve. Pro usnadnění vašeho výběru vám přinášíme pár čerstvých literárních tipů.
Baletky – Miřenka Čechová
Absolventka pražské baletní konzervatoře a v současné době čelní představitelka fyzického divadla Miřenka Čechová doslova šokovala české čtenáře syrovým náhledem do každodenního života studentek klasického baletu. Prostřednictvím krátkých vzpomínek a deníkových záznamů odhaluje krásu, ale hlavně divadelnímu publiku skryté tváře baletu – posedlost dokonale štíhlým tělem, zničené klouby, nikdy nekončící dřinu a také obrovskou rivalitu. Kniha se čte doslova sama – krátké kapitoly, úsečné věty, stejně jako důraz na emoce vás rozhodně nenechají usnout v půli odstavce. Zvláštností je navíc du-forma, v rámci které je čtenář vypravěčem přímo oslovován (druhá osoba singuláru) a nemilosrdně tak vtahován do děje.
Vrány – Petra Dvořáková
V loňském roce jsme se dočkali také novinky od stálice současné české beletrie Petry Dvořákové (čtenáři možná znají její prvotinu Sítě, ve které autorka popisuje osudy žen celoživotně determinovaných nízkým sebevědomím, nebo odlehčenější Dědinu, vyprávějící o životě na současné vesnici). Ve Vránách se Petra Dvořáková vrací k závažnější tematice a rozvíjí depresivní příběh o výjimečně talentované, ale také divoké dívce, která fatálním způsobem naráží na bariéry ve vlastní rodině. Stává se tak sama jakousi „černou vránou“ a za pomoci mladého učitele výtvarné výchovy se snaží bojovat s omezenými představami despotické matky o normálním životě. I Vrány se drží trendu současné prózy a cílí na čtivost – lákají čtenáře krátkými kapitolami, svižným stylem, hovorovým jazykem a absencí dlouhých popisných pasáží.
Plachetnice na vinětách – Jiří Hájíček
Ani Jiří Hájíček není pro české čtenáře neznámým autorem. Poprvé na sebe výrazněji upozornil v roce 2001 novelou Zloději zelených koní o amatérských hledačích vltavínů (zfilmováno v roce 2016 s Markem Adamczykem a Pavlem Liškou v hlavních rolích). Od té doby čtenářům nabídl pěknou řádku knih, kterými se právem zařadil na špičku současné české prózy (Rybí krev, Selský baroko, Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku ad.). Jeho loňskou novinkou je Plachetnice na vinětách – křehký příběh čtyřicátnice, která se ocitá na životní křižovatce. Hledá vztah ke stárnoucím rodičům a po dlouhých letech znovu zjišťuje, jaké to je se zamilovat. Ačkoli se linka letní romance může zdát dominující, kdo už se s autorem setkal, ví, že jeho styl je hutný, psychologický a v centru zájmu stojí především osobnost hlavního hrdiny.
Krvavý Bronx – antologie
Se zajímavým počinem v loňském roce přišlo nakladatelství Host, které společně s Druhým městem vydalo povídkový soubor o nechvalně proslulé brněnské čtvrti Cejl, přezdívané „brněnský Bronx“. Čtenáři z celého Česka se s tímto místem už seznámili prostřednictvím legendárního satirického cestopisu Brnox – Průvodce brněnským Bronxem autorů Kateřiny Šedé, Aleše Palána a Lucie Faulerové. Tento „průvodce“ se za dobu svého vydání setkal kromě nadšených ohlasů také s kritikou pro svou neobjektivitu, či dokonce zesměšňování Cejlu (a hlavně jeho obyvatel). Otázkou je, zda Krvavý Bronx nekráčí v podobných stopách a necílí na jednoduchou senzacechtivost. Anotace nám totiž slibuje historky z černé kroniky, náhled do brněnského podsvětí nebo také pohádky pro dospělé. Navzdory kvalitnímu výběru autorů antologie (Kateřina Tučková, Martin Reiner, Alena Mornštajnová ad.) proto doporučuji chápat podobné historky s rezervou a knihu si servírovat jen jako oddychovou četbu pro zpestření dlouhých zimních večerů.
Barbara Novotná