Nejedna česká restaurace nabízí ve svém jídelním lístku cosi, čemu se zde říká gordon blue. Protočíte-li při pohledu na tento název oči, vězte, že patříte k mizivému procentu lidí, kteří vědí, jak se věci mají. Drtivá většina návštěvníků restaurací (a paradoxně i samotných restauratérů) totiž netuší, že zmíněný název rozhodně není správný.
Nejprve si pojďme osvětlit, o čemže je vlastně řeč. Pokrm, kterému se v tomto článku díváme na zoubek, má původ ve Francii. Jeho základem by mělo být telecí maso. Do něj se zabalí šunka a sýr (tradičně ementál či gouda) a poté se vzniklá dobrota usmaží v trojobalu (stejně jako třeba klasický řízek). Toto jídlo je tedy relativně snadné na přípravu a navíc i velmi oblíbené mezi strávníky. Díky tomu také nechybí na jídelních lístcích velkého množství restaurací a hospod (a nutno říci, že nejen těch českých – podobně často se toto jídlo vyskytuje i třeba na jídelních lístcích v USA). A jakže se tedy tohle jídlo ve skutečnosti jmenuje a proč?
Cordon bleu a etymologické souvislosti
Stopy původu názvu tohoto pokrmu nás zavedou do 18. století, kdy se ve Francii začala udělovat tzv. Modrá stuha („Cordon bleu“). Toto ocenění získávaly nejvýznamnější osobnosti z různých oblastí lidské činnosti, a to včetně nejlepších kuchařů v zemi. Později byl na základě tohoto rytířského řádu pojmenován také časopis, který se zabýval již výhradně kulinářskými tématy.
V roce 1895 pak byla navíc založena velevýznamná kuchařská škola Le Cordon Bleu. Její absolventi – vysoce cenění kuchaři – jsou dodnes dekorováni modrou stuhou, která má značit jejich nejvyšší odbornost v oboru gastronomie.
Na začátku všeho tedy byla jistá modrá stuha. A ta byla původně vytvořena z několika vrstev materiálu – právě to je také nejspíš příčinou, proč se onomu oblíbenému pokrmu začalo ve francouzštině říkat právě „modrá stuha“. Vždyť i tento druh řízku se přece skládá z několika vrstev ingrediencí.
Je tedy zcela zřejmé, podle čeho bylo toto jídlo pojmenováno. A díky tomu také můžeme s jistotou říci, že jeho správný název je cordon bleu.
Potíže s pravopisem v jídelních lístcích
V našich restauracích si však můžeme objednat i „gordon bleu“, „cordon blue“ či velmi často „gordon blue“. Vzhledem k masivnímu rozšíření této chyby v jídelních lístcích přitom není výjimkou, že si lidé prostě myslí, že se toto jídlo skutečně jmenuje gordon blue. A vůbec je tedy nenapadne, že by mohla být v menu chyba.
Kdo ví, možná se u nás tento název časem rozšíří natolik, že zcela vytlačí pojmenování původní a historicky správné. I tak totiž přirozené jazyky fungují.
Když ale víte, jak to s tím řízkem se šunkou a sýrem doopravdy je, může vám při pohledu na jídelní lístek s nabídkou jídla zvaného „gordon blue“ vytanout na mysli otázka: „Když tady ani nevědí, jak se to jmenuje, budou to umět dobře připravit?“ A když o něčem takovém host přemýšlí, restauratér nemůže být moc rád… Není proto lepší pomyslet při tvorbě jídelního lístku i na něco (z gastronomického hlediska) tak nepodstatného, jako je pravopis?
Dne 9. února 2012 rozhodl správní soud ve Stuttgartu, že pro přípravu pokrmu označeného „Cordon bleu“ musí být použito kromě telecího masa pouze vepřové šunky a „pravého“ sýra. Při použití šunky krůtí a taveného sýra nesmí být jídlo označováno jako „cordon bleu“.
Rakouský novinář a jazykovědec Robert Sedlaczek poznamenává k užívání výrazu Gordon bleu v Rakousku, že důvodem k psaní počátečního „G“ v názvu je Codex Alimentarius Austriacus („rakouská potravinářská kniha”), právní základ pro názvy potravin. Restauratéři by totiž v případě užití vepřového masa museli v menu uvádět Cordon bleu vom Schwein („Cordon bleu z vepřového“, analogicky k Vídeňskému řízku a vepřovému řízku – Schnitzel vom Schwein), protože podle předpisu může být Cordon bleu pouze z telecího.[2]
– čili pokud restaurace udělá tento pokrm z dost často používaného kuřecího, už se to správně nemůže jmenovat Cordon blue, v tomto případě bych pak to G dokázal, sic s těžkým srdcem, akceptovat.