V kořenech českých slov (domácích, nikoliv přejatých) píšeme y (ý) po m v následujících slovech (a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo jsou s nimi příbuzná):
- my (zájmeno, 1. osoba čísla množného)
- mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umyvadlo/umývadlo, umývárna/umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina)
- myslit/myslet (mysl, myšlenka, pomyslit/pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit/vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si / usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl)
- mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená)
- hmyz (hmyzí, hmyzožravec)
- myš (myší, myšina)
- hlemýžď
- mýtit (mýtina, vymýtit, vymycovat)
- zamykat (odmykat, nedomykavost, vymykat se, výmyk, přimykat se)
- smýkat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk)
- dmýchat (rozdmýchat, dmychadlo/dmýchadlo)
- chmýří
- nachomýtnout se (ochomýtat se)
- mýto (mýtné, Mýto)
- mykat (mykaný)
- mys
- sumýš
- Litomyšl
- Kamýk
Výčet odvozených slov (uvedených v závorce) a také vlastních jmen není vyčerpávající.
Pozor na následující případy, v nichž se píše i: mi (3. pád osobního zájmena já); mít (být vlastníkem); vymítat (vypuzovat).
Zdroj: Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky; Praha, Academia 2001.
Znáte vyjmenovaná slova po M? Vyzkoušejte si své znalosti v našem testu!
