V české i zahraniční jazykovědě se můžete setkat s termínem abstraktum. Jedná se o slovo, které označuje jednu ze skupin podstatných jmen.
Abstraktum je tedy abstraktní podstatné jméno. A co to znamená? Zkrátka to, že skutečnost, kterou abstraktum označuje, je ze své podstaty nehmotná. Nemá fyzickou povahu, nemůžeme si na ni sáhnout. Abstrakta tedy zpravidla označují nějaké děje, stavy či vlastnosti.
Mezi příklady abstraktních podstatných jmen patří třeba slova láska, nenávist, zpívání, vychytralost, běh či spánek.
Opakem abstrakta je konkrétum (konkrétní podstatné jméno). Mezi oběma skupinami přitom může docházet k přechodům (z abstrakta se může stát konkrétum a naopak). Těmto procesům říkáme abstraktizace a konkretizace. Příkladem abstraktizace může být např. metaforický posun významu slova brouk (brouk jako hmyz → brouk v hlavě).