Anna Benešová si pro čtenáře Czech tongue magazínu připravila souhrnný článek o českých sci-fi knížkách. Pokud vás tak literatura tohoto žánru zajímá, rozhodně čtěte dál.
Science fiction představuje žánr, který společně s fantasy tvoří určitou samostatnou žánrovou kategorii. Ta má přitom své specifické fanoušky a také postupy tvorby. Vedle běžné beletrie, do které se řadí několikero podžánrů, vystupují sci-fi a fantasy jako speciální široká skupina žánrů, jež aplikují zavedené i pokročilé strategie vypravování. Sdružují postupy převzaté z klasických žánrů, které navíc obohacují o fantaskní představy či výjevy předpokládaného technického pokroku v blízké i daleké budoucnosti či v jiných dimenzích.
Přestože jsou předními autory v tomto rozsahově velmi rozvětveném žánru zahraniční spisovatelé (nacházející své příznivce také v řadách českých fanoušků), má i česká literatura poměrně velkou základnu autorů tuzemských. A i ti se těší globální oblibě. Česká literatura má totiž, ač to tak třeba na první pohled nevypadá, v žánru sci-fi a fantasy dlouhodobě budovanou tradici. Její základy přece položil svými díly již Karel Čapek.
Charakteristické vývojové a žánrové stupně vědecko-fantastické literatury
Světový vývoj vědecko-fantastické literatury měl mnoho podob. A právě proto je toto odvětví tak žánrově i postupově rozmanité. Sci-fi či fantasy příběhy měly hororový nádech nebo byly zaměřené na kritiku soudobého politicko-sociálního vývoje či psychologie a morálky člověka. Samostatnou větev pak tvořila vědecko-fantastická literatura pro děti a mládež, jež měla dobrodružný charakter a jako témata využívala moderní technologické výdobytky.
Mezi jednotlivými směry se vypravěčské postupy a strategie velmi často prolínaly, čímž dávaly vzniknout novým odnožím specifického stylu. Na tyto jednotlivé odnože následně navazovala i česká literatura, jež je rozvíjela do vlastních struktur.
Raná díla české science fiction
Za první české dílo klasického sci-fi je považováno Čapkovo drama R.U.R. Hned po něm pak můžeme k tomuto žánru zařadit i autorova pozdější díla, jako jsou Krakatit, Věc Makropulos, Válka s mloky či Továrna na absolutno – ta lze z dnešního hlediska zařadit mezi typické dystopie.
Náznaky žánru se však začaly objevovat již dříve, a to nejen jako odkaz na globální vývoj žánru ve světě. Mezi ranou vědecko-fantastickou literaturu se tak řadí také povídky Svatopluka Čecha s titulní postavou pana Broučka, díla Jakuba Arbese či Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Tato díla sice nesla prvky sci-fi, měla však buď nádech humoresky, nebo alegorie.
Česká meziválečná a poválečná sci-fi literatura
V období mezi světovými válkami, kdy se velmi dobře etablovalo právě Čapkovo dílo, používali podobné strategie také další autoři. Viděli v něm totiž možnost alegorického zobrazování současného dění na základě metafor a přirovnání. V tomto ohledu je vědecko-fantastická literatura ve svém základním postupu užívána dodnes, jelikož nabízí autorovi možnosti velmi dobře navazovat na globální problémy (jednotlivé i společenských skupin) a zprostředkovat buď velmi přesnou reflexi konkrétní problematiky, anebo nabídnout možný vývoj směřování společnosti.
V tomto období a také po druhé světové válce se mezi veřejností uznávaná díla dostaly také knihy Jana Weisse nebo Jana Trosky. V navazujícím období autoři spíše upouštěli od dystopické reflexe a zaměřovali se na technologický pokrok – sci-fi se stalo především průvodcem po technických řešeních – významnými představiteli tohoto směru byli Vladimír Babula a František Běhounek.
Období od války až do 21. stolení
50. až 80. léta, vzhledem k tuzemskému politickému vývoji a jeho podnětnému vlivu na společnost, v podstatě uzavřela specifickou technologickou větev sci-fi. Ta se tak vyvíjela spíše jako podžánr aktuálních autorských strategií, jež se jinak opět vrátily k původním dystopickým prvkům klasické vědecko-fantastické literatury meziválečného období.
Výraznou osobností tohoto nového období byl Josef Nesvadba, jehož romány a povídky dosáhly celosvětového uznání. Obdobné prvky, zaměřující se především na morální směřování společnosti a kritiku současného dění, se pak začaly objevovat i v dílech dalších autorů, již postupně vytvářeli početnou sci-fi komunitu. Výraznými zástupci tohoto období jsou Karel Blažek či Jaroslav Veis.
V 70. a 80. navíc začaly po světovém vzoru vznikat povídkové antologie, jež jsou ve více méně stejné podobě vydávány až dodnes.
Moderní české sci-fi a fantasy
Od 80. letech si u nás vědecko-fantastická literatura vybudovala silné čtenářské zázemí. Fantastika či žánrová literatura pro děti a mládež tak mají svou pevnou pozici a vlastní významné osobnosti. Od roku 1989 se již volně vyvíjí do poměrně masivní edice, již zaštiťují rozsáhlou komunitou uznávané osobnosti.
Do základního žánrového rozložení se navíc dostávají i další hybridy, jako je sci-fi propojené s hororem, dobrodružným a kriminálním románem či detektivkou nebo sci-fi integrující prvky popkultury.
Antologické sbírky jsou vydávány v pravidelných (nejčastěji ročních) odstupech. Mezi nejvýraznější osobnosti této široké skupiny lze od 90. let zařadit Ondřeje Neffa, Jiřího Kulhánka, Jiřího Velinského či Julii Novákovou.
Anna Benešová