Jidáš a zrádná velká písmena

Slovo JIDÁŠ nám může pěkně zamotat hlavu. Ve spisovných českých textech se totiž může vyskytovat jak s velkým, tak s malým počátečním písmenem. Víte, kdy se rozhodnout pro kterou variantu?




Jidáš = vlastní jméno (apoštol, který zradil Ježíše)

Primárně je Jidáš vlastní jméno. Podle Bible jde o jednoho z apoštolů (celým jménem Jidáš Iškariotský) – konkrétně o toho, který zradil Ježíše Krista. Pokud je řeč o této novozákonní postavě či o komkoliv jiném, kdo se jmenuje Jidáš, je samozřejmě třeba použít velké J.

jidáš = obecně zrádce / velikonoční pečivo

Zcela spisovné je však v češtině i slovo jidáš s malým j. Pouze však ve dvou konkrétních případech.

Zaprvé tehdy, když jde o obecné označení zrádce. Příběh, v němž Jidáš figuruje jako záporná postava, je zkrátka pro naši kulturu natolik významný, že se to projevilo i v jazyce. Došlo totiž k takzvané apelativizaci propria (zobecnění vlastního jména) – protože byl Jidáš pro lidi symbolem zrady, začali jeho jménem označovat zrádce obecně. Když však použijeme tento přenesený význam, už se samozřejmě nejedná o vlastní jméno. V tomto kontextu je tedy nutné napsat slovo jidáš s malým j.

Malé počáteční písmeno pak patří i ke slovu jidáš jakožto k označení tradičního velikonočního pečiva. To získalo své pojmenování opět podle novozákonního Jidáše (svým tvarem toto sladké pečivo připomíná oprátku, na níž se Jidáš oběsil). V tomto přeneseném významu ale zase nejde o žádné vlastní jméno, a tak je třeba psát malé j.

Jednou životný, podruhé neživotný

Podle toho, v jakém významu je slovo Jidáš/jidáš použito, se také mění životnost tohoto slova. Jidáš jako jméno či označení zrádce patří k rodu mužskému životnému, zatímco jidáš jako označení pečiva je rodu mužského neživotného. Pokud jste tedy např. posnídali dva kousky tohoto velikonočního pečiva, vaše menu tvořily dva jidáše (nebyli to žádní jidášové ani Jidášové).


Příklady použití

Člověk, který zradil Ježíše Krista, se jmenoval Jidáš.

Vrazil jsi mi kudlu do zad, ty jidáši!

O Velikonocích pečeme beránka a někdy i jidáše.

Na Zelený čtvrtek se mají jíst jidáše. Kdo prý sní kus tohoto velikonočního pečiva hned za svítání, bude celý rok zdravý.


Když je řeč o jidáších (jakožto o velikonočním pečivu), je třeba psát malé počáteční písmeno.

Když je řeč o jidáších (jakožto o velikonočním pečivu), je třeba psát malé j. (FOTO: Czech tongue)

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *