Ladislav Fuks a jeho deformovaný svět

Pan Theodor Mundstock, Myši Natálie Mooshabrové nebo legendární Spalovač mrtvol. To je jen hrstka knih, kterými obohatil českou literaturu Ladislav Fuks. A právě o něm bude řeč na následujících řádcích.


Mezi českými autory poválečné éry minulého století zastává Ladislav Fuks specifické místo zejména svým velmi imaginativním alegorickým stylem a vykreslováním postav evokujícím úzkostný a znepokojivý pocit. Celé jeho prozaické dílo je protkáno určitým nepokojem, který otevírá pomyslné dveře vnitřní psychologii účelně naivního vnímání pohnutých událostí. Zpracovávaná témata jsou obvykle podávána dynamicky a čtenáře vtáhnou do světa až hraničně deformovaného vlastním pohledem vypravěče.

Ladislav Fuks
Ladislav Fuks patří mezi nejvýznamnější české autory 20. století.

O Ladislavu Fuksovi

Literární dílo Ladislava Fukse je obecně charakterizováno jako silně psychologické, jelikož si autor ve svých textech rád hraje s představami, sny či halucinacemi, které se prolínají do skutečného světa a stírají tak mezi oběma prostory pevné hranice. Spojováním vnitřního a vnějšího světa vytváří Ladislav Fuks kompletní životní prostor a vysvětluje tak počínání jednotlivých postav, jejich vnitřní motivaci a charakter. Tento útěk do vnitřního světa a mírně pokřivená optika plná naivního a takřka ustrašeného přístupu k okolí jsou považovány za částečnou či skrytou autobiografii vlastního autorova života.

Ladislav Fuks se narodil v Praze v mezidobí mezi první a druhou světovou válkou do poměrně chladného rodinného prostředí s vysokým morálním směřováním výchovy. V době začátku druhé světové války byl dospívajícím chlapcem potýkajícím se jednak s nesrozumitelným ideologicky vyhroceným časem nástupu fašismu a otevřené násilné rasové nenávisti páchané na velké části jeho společenského okolí, jednak s vlastní potřebou vyrovnat se s odlišnou sexuální orientací. Fuks si moc dobře uvědomoval, že stejně jako jeho židovští kamarádi může být i on režimem pronásledován pro svou homosexualitu, a zřejmě právě proto byl později schopen velmi empaticky popsat konkrétní pocitovou strukturu obětí (ať už fyzických, nebo psychických) holocaustu.

Pro povolání spisovatele se Fuks rozhodl až jako čtyřicetiletý v návaznosti na odbornou práci v kulturních institucích, kde si vybudoval relativně slušné renomé jako akademik s doktorátem v humanitních oborech. Během této doby Fuks sporadicky vydával povídky časopisecky. Jeho velká prvotina (román Pan Theodor Mundstock) vyšla v roce 1963 a s jejím úspěchem se začal věnovat literatuře na plný úvazek. Krátce po tom se pokusil o emigraci a oženil se v Itálii. Manželství však netrvalo dlouho (některé zdroje uvádí pár hodin) a spisovatel se vrátil téměř okamžitě zpět do Československa.

Důležitým obdobím Fuksovy tvorby i života bylo pak období normalizace. Zřejmě vlivem přetrvávajícího strachu z odhalení odlišné orientace, kontinuálního vyznávání katolické víry, které bylo tehdejšímu režimu rovněž proti srsti, a také kvůli pokusu o emigraci, jenž měl negativní dopad na jeho vnímání jako osobnosti, začal otevřeně kladně podporovat a angažovaně vystupovat ve prospěch komunistické ideologie. Toto se také promítlo do jeho pozdější tvorby, jež nesla prvky socialistického realismu (nejvíce znatelné je to v románu Návrat z žitného pole).

Po roce 1989 se jako podporovatel předešlého režimu Fuks pomalu vytratil z literární scény. Přestože nadále pokračoval v psaní, o jeho dílo nebyl velký zájem. V roce 1994 pak zemřel. Sám a téměř zapomenut.

Fuksova tvorba

Kompletní dílo Ladislava Fukse je typické velmi kreativním a výrazně imaginativním stylem, který je plný podivného nečekaného humoru a tragických osudů vykreslených s nostalgickou a chmurnou obrazností. Přestože je atmosféra jeho románů temná, dýchá z ní vždy velká náklonnost k lásce a souznění, které jsou deformovány konkrétními dobovými událostmi. Typickým cílem románů je charakterizovat psychologický přerod postavy, který často přechází až do zarputilého a náležitě ospravedlněného pološílenství.

Romány a povídky autora navazovaly v úvodní fázi jeho tvorby na jeho vlastní životní zkušenosti, především na období druhé světové války, nástupu fašismu a holocaustu (Pan Theodor Mundstock, Mí černovlasí bratři, Spalovač mrtvol či Variace na temnou strunu). Veškerá tvorba šedesátých let dosáhla celosvětově uznávané literární úrovně. Společným jmenovatelem všech těchto děl byla především citová nestabilita postav, potřeba socializace a sounáležitosti se společností, neschopnost rozeznávat správné od morálního či pochopit do důsledku vše, co se v okolí děje.


Fuksův román Spalovač mrtvol byl i zfilmován. V legendárním snímku režiséra Juraje Herze v něm hlavního hrdinu ztvárnil fenomenální Rudolf Hrušínský.

Odklon od tohoto stylu je pak patrný v normalizační fázi jeho tvorby, která se více zaměřovala na předání ideologického poselství. Přestože tato díla (Návrat z žitného pole, Křišťálový pantoflíček) jsou obsahově i stylově odlišná, nesou rovněž typický otisk autorovy stylizace. K jejímu plnému využití se pak Fuks vrátil až v 80. letech ve svém posledním románu Vévodkyně a kuchařka.

Romány Ladislava Fukse jsou dynamické a unikátní prolínáním rušivých představ a přesvědčení hlavních postav se skutečnými událostmi děje. Vyprávění vtahuje čtenáře do svého malého deformovaného světa napůl vlastním velmi čistým rukopisem, napůl pocitem nepatřičnosti nebo nesouhlasu. Vždy je ale velkým zážitkem, který zůstane dlouho v paměti.

Anna Benešová

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *