Metafora

Metafora patří mezi tropy, s nimiž se často setkáváme v poezii. Zároveň jde ale o jazykovou konstrukci, která je zcela zásadní pro běžné fungování češtiny i jiných přirozených jazyků.

A jak bychom mohli metaforu definovat? Obvykle se uvádí, že se jedná o přenesené pojmenování na základě podobnosti. Jde tedy zhruba o takovouto situaci: určitý předmět se v daném jazyce označuje nějakým konkrétním slovem, ale autor textu toto slovo použije pro pojmenování nějakého jiného předmětu (takového, který je prvnímu předmětu v něčem podobný). Např. tomu, co máme v ústech, se v češtině říká zub, ale toto slovo můžeme metaforicky použít i pro označení části pily (zub pily) – oba předměty jsou si podobné, a tak jsme pojmenování jednoho přenesli na ten druhý. Jedná se o obrazné vyjádření. O nějaké věci zkrátka mluvíme tak, jako by to byla věc jiná.

Takovým metaforickým vyjádřením může být úplně jednoduchý obrat (hodinová ručička), ale také třeba velmi rozvětvená a složitá jazyková konstrukce (nového dne sluneční patron povstal z popela umrlce noci).

Žijeme metaforami

Když se řekne metafora, většina lidí si nejspíš vybaví poezii, básničky či prostě literaturu a umění. V žádném případě se však nejedná o něco, co by se týkalo jen umění. Metafory jsou totiž nedílnou součástí jazyka jako takového (viz kniha Metafory, kterými žijeme, jejímiž autory jsou Mark Johnson a George Lakoff). Metafory jsou pro člověka základním principem, jímž uchopuje realitu. Používáme je zkrátka pořád – v metaforách mluvíme i myslíme.

 

I v češtině ostatně existuje i celá řada takzvaných lexikalizovaných metafor (těch, které se používaly tak často, až se dostaly do všeobecně uznávané slovní zásoby našeho jazyka – najdeme je i ve slovnících). Jako příklad si můžeme uvést třeba slovo korunka, které nejprve označovalo malou korunu (klenot), ale postupem času se vžilo i jako označení zubní náhrady (máme zde co do činění s metaforou).

Abychom byli přesní, měli bychom rozlišovat mezi metaforou a metaforickým vyjádřením. Metafora je totiž širším pojmem a může v sobě zahrnovat více různých metaforických vyjádření. Každá metafora má svou zdrojovou a cílovou oblast. Příkladem nám může být princip „MYŠLENKY = LIDÉ“. Jde o obecnou metaforu, pod niž můžeme přiřadit celou řadu metaforických vyjádření (např. se mohou zrodit nějaké moderní názory, ale mohou být ještě v plenkách; někdo může být otcem nějaké teorie apod. – to vše jsou metaforická vyjádření, která shodně spočívají v tom, že hovoříme o myšlenkách, jako by to byli lidé – slova ze zdrojové oblasti LIDÉ přenášíme do cílové oblasti MYŠLENKY).

Metaforu (či metaforické vyjádření) je pak také třeba rozlišovat od přirovnání. Rozdíl dobře vidíme třeba na následujícím příkladu: „David je šnek.“ (= metafora) × „David je pomalý jako šnek.“ (= přirovnání).