V řecké mytologii to byly dcery boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Básníkům, hercům, pěvcům či dramatikům propůjčovaly božskou inspiraci, díky které mohli umělci tvořit.
Dnes toto slovo používáme v češtině jako obecné označení uměleckého nadání či inspirace. Jak se ale tento výraz správně píše? Múza, nebo můza?
Jedná se o slovo cizího původu, neplatí zde tedy pravidlo o psaní U s kroužkem uprostřed či na konci slova. Správné je tedy varianta múza.
Múza ✓
(správná varianta)
Můza ×
(chybná varianta)
Příklady použití
Dlouho nic nenapsal, ale pak ho políbila múza a hit byl na světě.
Múza člověka nenavštíví každý den.
