Nedoceněný spisovatel. Vladimír Páral a jeho Země žen

Svět, v němž ženy vládnou a muži pouze otročí. Když jsou vzorní, mohou jednou za 14 dní navštívit na pár hodin manželku. Když ne, musí trpět. Kdo za to může? Nejspíš mimozemšťané. Nebo jsou to lidé? To je velice stručně Páralova Země žen.



Článek o spisovateli Vladimíru Páralovi a jeho knize Země žen si pro čtenáře Czech tongue magazínu připravila Rozálie Geheimnisová.


Vladimír Páral: Země žen
V knize Vladimíra Párala Země žen vládnou světu ženy.

O autorovi

Vladimír Páral je jedním z nejzajímavějších a zároveň nejvíce opomíjených prozaiků současnosti. Narodil se roku 1932 do rodiny důstojníka. Rodina se ještě v době jeho raného mládí přestěhovala do Brna, kde Páral prožil většinu svých studentských let a kde také roku 1950 úspěšně odmaturoval na reálném gymnáziu. Studium na Vysokém učení technickém mu nevyhovovalo, proto studia po dvou letech zanechal a přesídlil na obor chemického inženýrství na VŠCHT v Pardubicích, které úspěšně dokončil, a mohl se tak pyšnit titulem inženýr.

Než se stal spisovatelem, chemii se ještě do roku 1967 pracovně věnoval – postupně v Liberci, Jablonci nad Jizerou, Plzni a nakonec v Ústí nad Labem.

Jeho tvorbu a život ovlivnila spolupráce s StB, za kterou bývá často v literárních kruzích kritizován.

Literární tvorba

Párala jeho neliterární vzdělání do jisté míry ovlivnilo. V jeho díle (a především v knihách jako Země žen nebo Romeo a Julie 2300) můžeme vidět prvky „vědeckosti“. Páral se snaží, někdy až do absurdních detailů, obhájit svět svojí fantazie. Až si člověk někdy připadá, jako by četl vědecký časopis. Páral tak však dodává příběhům na uvěřitelnosti. Píše o nejrůznějších absurdních vynálezech, které se však někdy až nápadně podobají vymoženostem dnešní doby. Člověku nepřipadá Páralův knižní svět komický či přehnaně absurdní, spíš ho děsí, do jaké míry mu připomíná svět dnešní, přestože Páral dílo napsal třeba před více než 30 lety.

Ve všech dílech vystupují postavy obyčejného vzezření, často ale zajímavého charakteru nebo jednání. Autor postavy zasadil do vědeckého světa, kde je vše jinak, než to známe. Morální hodnoty jsou pokrouceny, co platilo, už dávno neplatí.

Nemůžeme však Páralovi jen lichotit. V jeho díle najdeme i texty, které ducha obohacují poněkud méně. Páralovu tvorbu lze rozdělit na tři období: před, během a po výhružkách, kterými mu komunistický režim naznačoval, že zašel v jeho očích příliš daleko. Pojďme se na zmíněná období podívat detailněji:

  • 1) Černá pentalogie, někdy také Pět způsobů ukájení – cyklus 3 novel a 2 románů kritizujících zmechanizovanost života v moderní zkažené společnosti zaměřené jen na konzum. K tomuto období řadíme romány jako Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice: Laboratorní zpráva ze života hmyzu nebo jeho nejznámější román vůbec – Milenci a vrazi z roku 1969, který byl dokonce zfilmován.
  • 2) Mezidobí – období, kdy bylo Páralovi pohrozeno režimem (období po startu normalizace), on se zalekl, a proto začal tvořit „méně provokativně“. Patří sem román Profesionální žena z roku 1971. Původně to měla být parodie na román s pokleslými prvky, Páral se ale údajně do románu příliš vžil a to mu bývá vyčítáno. Kritikům jednoduše vadí, že zde vlastně autor sympatizuje s touto pokleslou literaturou, čímž hraje do noty režimu a možná i sobě. Názor si však na to udělejte sami.
  • 3) Bílá pentalogie – toto období odstartoval román z roku 1973 Mladý muž a bílá velryba: Malý chemický epos, který byl též zfilmován. Dalším velice zajímavým románem z tohoto období (a asi Páralovou nejautobiografičtější knihou vůbec) je dílo s názvem Muka obraznosti: Konfrontace snu a skutečnosti z roku 1980, kde je hlavním hrdinou mladý chemik.

O knize Země žen

Páralova knížka Země žen rozhodně stojí za pozornost. Její děj se odehrává v budoucnosti, kde na alfa pozici mužů nastoupily ženy, které teď neomezeně vládnou celému světu. Z mužů se stali otroci, kteří pouze slouží potřebám žen. Je s nimi zacházeno hůře než se zvěří. K tomuto všemu došlo kvůli pohrůžce mimozemské civilizace – pokud nebude odevzdána moc do rukou žen, planetu a celou sluneční soustavu zničí. Byla to ale opravdu mimozemská civilizace, nebo lidé samotní? Jak takový svět skončí a zda má vůbec naději na existenci, musíte zjistit sami.

Můj názor

Páral je mým oblíbeným autorem. Přestože se mi jeho spolupráce s StB čistě hnusí, musím uznat, že v jeho díle vidím naopak opovrhování režimem a násilím celkově. Je pro mě autorem rozporuplným, sám totiž neháže všechny lidi (ženy) do jednoho pytle. Jeho próza je čtivá i pro méně zdařilé čtenáře a oblíbí si ji i praktičtěji laděný člověk, přestože obsahuje prvky sci-fi.

Neodsuzujme proto Párala za jeho osobní život a minulost, suďme ho za jeho výtečná nadčasová díla, která nás mají možná pobavit, ale především varovat před tím, kam až je člověk schopen zajít.

Rozálie Geheimnisová

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *