Nestandardní používání čísla u ohebných slovních druhů

Nejen v češtině, ale prakticky ve všech jazycích můžeme narazit na zvláštní slova, která se vymaňují z klasického schématu ohýbání – ať už skloňování, nebo časování. Tento jev je dán především vývojem jazyka, který se neustále přizpůsoboval aktuálním poznatkům a reagoval na potřeby správného a maximálně přesného vyjadřování. A právě z tohoto důvodu dnes můžeme bojovat s tvaroslovím například u podstatných jmen, která pojmenovávají párové orgány, jež bylo v minulosti možné převádět do tří čísel podle toho, zda se mluvilo o jedné části páru, o obou částech, nebo jednoduše o více kusech stejného předmětu, případně se slovy, k nimž nelze vytvářet jednotné či množné číslo. Tyto zvláštní kategorie jsou pak seskupeny do tří základních tříd, a to na:

• podstatná jména vyskytující se téměř vždy pouze v jednotném čísle,
• podstatná jména pomnožná,
• slova, která lze převádět do tzv. dvojného čísla.

Podstatná jména s upřednostňovaným jednotným číslem

Tato skupina slov je považována za nejpočetnější – v běžné mluvě či psaném projevu se také objevují nejčastěji. Jedná se o podstatná jména, u nichž se velmi těžko stanovuje počet, ať už z důvodu fyzikálního (předměty, které nelze uchopit nebo vyžadují pro stanovení počtu dělení – jsou nepočitatelná), nebo proto, že pojmenovávají větší počet osob či předmětů. V této kategorii tak lze rozeznávat několik podkategorií, zahrnujících:

• abstraktní jména – která pojmenovávají vlastnosti nebo děje, jež jsou často neuchopitelné, například láska, naděje či bolest, u těchto slov lze vytvořit množné číslo poměrně snadno, významově se však výrazně odlišuje od původního slova – konkretizuje objekt (například výraz mnoho bolestí již bude specifikovat buď kvalitativní nebo časovou stránku jejího vnímání)
• látková jména – obdobně jako abstraktní jsou i látková jména nepočitatelná, a proto je u nich preferováno číslo jednotné (voda, mouka apod.), běžně označují suroviny, potraviny, nápoje, ale také jevy, množné číslo lze u těchto slov vytvářet obvykle s odkazem na objemové nebo časové jednotky (pokud například řekneme tři vody, odkazujeme se již na balení vody)
• hromadná jména – jsou zvláštní skupinou, která v podstatě vychází z charakteru látkových jmen, ale označuje větší skupinu osob či předmětů se stejnou vlastností, mohou být vytvořeny buď přirozeně (smečka, flotila), nebo pomocí slovotvorných přípon (kvítí, panstvo); u přirozeně vytvořených hromadných podstatných jmen se množné číslo vyskytuje často (čety, třídy), u těch vytvořených pomocí slovotvorných přípon není množné číslo běžné

Do podkategorie hromadných podstatných jmen lze také zařadit tzv. vlastní jména, která označují skupinu osob nebo předmětů sdružených pod určitým jménem (obrazy či sochy od stejného umělce apod.).

Pomnožná podstatná jména

Tento typ slov stojí v podstatě v protikladu k předchozí kategorii, jedná se o podstatná jména v jednotném čísle vyjádřená číslem množným. U těchto slov obvykle neexistuje tvar jednotného čísla a je nutné je skloňovat vždy podle čísla množného daného rodu. Nejčastěji označují části lidského těla, nemoci, události, ale také zeměpisné jevy, běžné předměty vysoké variability, oděvy či hry. Typickým příkladem jsou dveře, nůžky nebo džíny.

Dvojné číslo

Přestože tzv. duál ve většině jazyků zanikl již dávno, v řadě z nich je možné vypozorovat jeho pozůstatky. V češtině je můžeme zaznamenat v tvarosloví číslovek dva nebo oba a pak u podstatných jmen pojmenovávajících párové části těla, kde lze využívat dvojího tvaru instrumentálu (7. pádu) množného čísla – lze používat jak tvar zakončený na -a, tak na -i, přičemž každý z těchto tvarů se používá jinak (koncovka -a je aplikována při pojmenovávání párového orgánu, koncovka -i, pokud mluvíme o větším množství).

Anna Benešová