Protežovat je slovo, při němž nejednomu korektorovi vstanou vlasy hrůzou. Jak je to správně a proč tomu tak je? To vše si ozřejmíme v tomto článku.
Pravopis a etymologie
Protežovat znamená upřednostňovat něco nebo někoho, vlivně někoho podporovat nebo také někoho chránit, a to vše ke škodě druhého.
Původ lze vystopovat ve francouzštině (protéger = prosazovat, chránit na úkor někoho) a v latině (prōtegere = krýt, chránit). Z tohoto důvodu je správně pouze psaní s „e“, tedy PROTEŽOVAT (nikoli protěžovat)!
Časování
Sloveso protežovat patří do 3. slovesné třídy (-je) a časuje se podle vzoru kupuje.
| Osoba | Jednotné číslo | Množné číslo | |
| 1. | já/my | protežuji, protežuju | protežujeme |
| 2. | ty/vy | protežuješ | protežujete |
| 3. | On, ona, ono / oni, ony, ona | protežuje | protežují, protežujou |
Rozkazovací způsob: protežuj!
Příčestí činné: protežoval
Příčestí trpné: protežován
Infinitiv: protežovat
Přechodník přítomný (rod mužský): protežuje (protežujíce pro množné číslo)
Přechodník přítomný (rod ženský, střední): protežujíc (protežujíce pro množné číslo)
Podstatné jméno slovesné (verbální substantivum): protežování
Příklady vět
Je smutné, když rodič protežuje jedno ze svých dětí.
Jedním z tajemství firemních personalistů je protežování rodinných příslušníků a kamarádů při výběrových řízeních.
Kdo ví, jaké kšefty mezi sebou ti dva mají, když při všech zakázkách protežuje jen jeho firmu.
Protežování není fér.
Protekce
Se slovem protežovat souvisí i podstatné jméno protekce neboli přízeň, podpora, ochrana, záštita či přímluva. Tu máme spojenou spíše s negativními konotacemi, ale vlastně nemusí být vždy na škodu (podporuje-li správnou věc). Většinou je však protekce zneužíváno ve prospěch nízkých a sobeckých cílů.
Pravopis a etymologie
Pokud se ptáte, jakpak je to s příbuzností, vězte, že protekce má skutečně s protežováním něco společného (z hlediska etymologie). Protekce stejně jako protežovat vychází z latinského slova prōtegere (krýt, chránit). Svůj vývoj však spojuje také s pozdnělatinským výrazem prōtēctiō (pokrytí, ochrana).
O tom, jak se správně píše protekce, snad nikdo ani pochybovat nemůže; slovo píšeme, jak zní.
Skloňování
Substantivum (podstatné jméno) protekce je rodu ženského a skloňuje se podle vzoru růže.
| Pád | Číslo jednotné | Číslo množné |
| 1. | protekce | protekce |
| 2. | protekce | protekcí |
| 3. | protekci | protekcím |
| 4. | protekci | protekce |
| 5. | protekce | protekce |
| 6. | protekci | protekcích |
| 7. | protekcí | protekcemi |
Příbuzná slova
Protektor (ochránce, příznivec), protektorát (ochrana, záštita, ale též okupační režim), protektorátní, protekční
Příklady vět
„Karel je protekční dítě, jeho otec škole dává štědré dary, nikdo si nedovolí jít proti němu a nařknout jeho syna ze šikany,“ zašeptal rozhořčeně jeden z učitelů na vysvětlenou.
Nemá na to odpovídající praxi, ale dostal se tam z protekce – je šéfův švagr.
Vzali ho protekčně, není možné, aby přeskočil celou frontu, když přišel mezi posledními.
Protežovat není protěžovat se
Sloveso protěžovat se je sice používáno zřídka, avšak mnohdy se zaměňuje s výše uvedeným protežovat. Protěžovat se se používá ve významu stávat se těžkým, pronášet se.
Například:
Prvňáčkům se cestou do školy musí pěkně protěžovat aktovka plná učebnic.
Nákup mi z tašky přetékal ven a začal se pěkně protěžovat.
Použitá literatura
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3.
KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7.
Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Fin Publishing, 1998. ISBN 80-86002-42-x.
PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Bc. Nelly Černohorská