Psaní i/í (-icí × -ící, ji × jí, jejich × jejích, změny při skloňování)

Psaní samohlásky i(y) v českém jazyce umí pěkně potrápit. Aby toho nebylo málo, kromě vhodného použití tvrdé nebo měkké varianty si člověk musí dávat pozor také na dlouhý nebo krátký tvar. Mezi nejčastější chyby patří špatná volba mezi příponami -icí a -ící nebo nesprávné použití tvarů zájmena ona, tedy ji/jí a ni/ní. Mnohdy dochází také k záměně výrazů jejich a jejích nebo špatné úpravě při skloňování podstatných jmen. V tomto článku se proto zaměříme na pravidla a pomůcky, díky kterým už v těchto případech neuděláte chybu.

-icí × -ící

U většiny slov s touto příponou se běžně používají obě varianty, tedy žehlicí i žehlící, měřicí i měřící nebo hasicí i hasící. Nejsou ale libovolně zaměnitelné, závisí na významu věty. Existuje poměrně jednoduché pravidlo – při výběru vhodné varianty je třeba uvědomit si, jestli daným slovem popisujeme účel, nebo děj.

• Přípona -icí (tedy varianta s krátkým i) popisuje dlouhodobý účel nějaké věci. Tedy např. žehlicí prkno, měřicí přístroj nebo holicí strojek.
• Přípona -ící (varianty s dlouhým í) popisuje děj, který daná věc vykonává, tedy např. přístroj měřící hlučnost.

Pozor: Výjimkou z tohoto pravidla jsou osoby, u lidí se totiž v podstatě nedá říct, že mají nějaký účel, proto se při jejich popisu vždy používá dlouhá varianta -ící. Např. velící důstojník nebo řídící pracovník.

ji × jí (ni × ní)

Častou chybou je také zaměňování tvarů zájmena ona. Pravidlo pro správné psaní je opět poměrně snadno pochopitelné, existuje také užitečná pomůcka.

Pokud se chcete řídit pravidlem, zaměřte se v tomto případě na pády. Krátký tvar ji se používá pouze ve 4. pádu (koho, co). Tedy například:

Viděl jsem ji nedávno.

Našel jsem ji pod postelí.

Poprosil jsem ji o pomoc.

To stejné platí i pro tvar ni, tedy:

Podíval jsem se na ni.

Nebral na ni ohled.

Klade na ni velké nároky.

Dlouhý tvar jí/ní se používá ve všech ostatních pádech, kromě 1. a 5. Např.:

Nenechal na ní nit suchou. (6. pád)

Šel k ní na návštěvu. (3. pád)

Bez ní se neobejde. (2. pád)

Věřil jsem jí. (2. pád)

Byl jsem si jí jist. (7. pád)

Pomůcka: Pokud si nechcete zatěžovat hlavu s různými pády, ve většině případů stačí nahradit slovo ona slovem ta. Tam, kde použijete krátký tvar tu, je místo pro krátké ji/ni. Kde byste řekli dlouhé té, použijte dlouhé jí/ní. Např.:

Vyhnul se jí. (Vyhnul se té.)

Hledal ji. (Hledal tu.)

Zavolám jí. (Zavolám té.)

jejich × jejích

Ačkoliv vypadají velmi podobně, a bývá tak tendence zájmena jejich a jejích zaměňovat, je potřeba uvědomit si, že jde o dvě zcela rozdílná slova.

Dlouhé jejích je tvar zájmena její, konkrétně ve 2. nebo 6. pádě množného čísla. Např.:

Obešel bych se bez jejích řečí. (2. pád)

Sledoval jsem odlesky v jejích očích. (6. pád)

Naproti tomu zájmeno jejich je nesklonné, ve všech pádech je ve stejném tvaru. Např.:

Přišel jejich otec. (1. pád)

Bez jejich pomoci se neobejdu. (2. pád)

Nevěřím jejich slibům. (3. pád)

Ukázal mi jejich dům. (4. pád)

O jejich rodině nemluvíme. (5. pád)

Stalo se to jejich vinou. (6. pád)

Změny při skloňování podstatných jmen

Skloňování podstatných jmen, které jsme si nechali na konec, je tak trochu vyšší dívčí. Jde o případy, kdy se u různých pádů délka samohlásky i liší. Pro začátek je potřeba upozornit, že v tomto ohledu bohužel univerzálně platné pravidlo neexistuje. V následujících řádcích si popíšeme několik variant, u kterých ke krácení dochází, rozhodně se ale netýkají všech podstatných jmen. Pokud proto váháte, jak některý tvar slova napsat, je vhodné si jej vyhledat například v jazykové příručce.

1. Jednoslabičná podstatná jména v mužském rodě, vzor hrad

• Délka samohlásky se krátí ve všech pádech, kromě 1. a 4. pádu jednotného čísla. Např:

Pád	Tvar
1.	líh
2.	lihu
3.	lihu
4.	líh
6.	lihu
7.	lihem

2. Dvojslabičná podstatná jména v ženském rodě, vzor žena/růže

• Samohláska se nejčastěji krátí ve 2. pádu množného čísla. Např.:

Pád	Tvar
1.	chvíle
2.	chvil
3.	chvílím
4.	chvíle
6.	chvílích
7.	chvílemi

3. Dvojslabičná podstatná jména ve středním rodě

• Ke krácení dochází jen u několika málo případů, stejně jako u ženského rodu se samohláska krátí ve 2. pádu množného čísla. Příkladem je třeba slovo dílo, na rozdíl od předchozích případů se ale í nezkrátí na i, ale změní se rovnou na ě.

Pád	Tvar
1.	díla
2.	děl
3.	dílech
4.	díla
6.	dílech
7.	díly

Eliška Srncová
(Eliška Srncová má vystudovanou žurnalistiku a psaní, čtení a český jazyk obecně jsou jejími zálibami už po dlouhá léta. S jejími texty se nejčastěji setkáte na stránkách Arecenze.cz a Vybero.cz, kromě vlastního psaní má v oblibě také korektury textů a pořádání školení pro své kolegy.)