Roboti nemusí být utopie aneb Jak mohou vznikat nová slova

Vymyslet si nějaké nové slůvko, to zdánlivě nemusí být žádná velká věda. Že však nově vytvořené slovo neupadne v zapomnění a pár lidí si jej zapamatuje a začne používat ve svém projevu, to už je pro autora tohoto novotvaru úspěch. A vymyslet neologismus, který se dokonce rozšíří do celého národního jazyka, notabene se jeho prostřednictvím dostane i do jazyků dalších, to už je vyloženě kumšt. Pokud se nějaké nové slovo pokusíte vymyslet, je takový úspěch sice pramálo pravděpodobný, nikoliv však nemožný.

Robotický příklad bratří Čapků

Důkazem toho budiž třeba notoricky známý příklad slova robot. To poprvé použil Karel Čapek v dramatu R. U. R. (byť autorství slova je nutno připisovat spíše Josefu Čapkovi, který jej vymyslel a svému bratrovi poradil – Karel původně zamýšlel pojmenovat „umělé dělníky“ slovem labor).

Z Čapkovy hry se pak slovo rozšířilo nejen do spisovné češtiny, ale i do většiny světových jazyků. Vidíme tedy, že zcela nové slovo nemusí vždy upadnout v zapomnění. Může se ujmout. Není to utopie.

Thomas More a jeho utopie

Slovo utopie by si ostatně mohlo s robotem podat ruku. Také tento výraz, který dnes používáme jako označení něčeho nereálného či fantastického, je výtvorem literárního autora. Poprvé ho použil anglický spisovatel a státník Thomas More. V jeho románu, jenž vyšel v roce 1516, byla Utopia ostrov, na němž sídlil jakýsi ideální stát. Jeho obyvatelé měli všeho dostatek, žili skromně, leč nadmíru spokojeně.

T. More slovo utopie sestavil ze dvou řeckých slov: ou (ne, nikoli) a tópos (místo, krajina). Když si tedy dáme tyto dvě části dohromady, zjistíme, že výraz utopie znamená ve své podstatě místo, které neexistuje.

Aniž bychom se museli pouštět do úvah o proveditelnosti či neproveditelnosti nějakých utopických vizí, můžete v souvislosti s původem slova utopie dojít k drobnému ponaučení. Poslouží nám jako ukázka toho, jak podstatné je o věcech přemýšlet.

Přemýšlejme nad slovy

Člověk se často nechá příliš snadno napálit nějakým pozlátkem, něčím, co se jeví jako ideální, úžasné a skvělé, a potom toho lituje. A přitom by kolikrát stačilo se jen napřed trošku zamyslet, podívat se na věc z jiné perspektivy. Nic totiž není černobílé a každá mince má dvě strany. Tak jako slovo utopie. To na straně jedné značilo ve stejnojmenné knize nejlepší místo na světě, na straně druhé je však už v jeho názvu obsažen fakt, že takové místo vlastně neexistuje.

Obdobný příklad slova, jehož forma nám může pomoci pochopit i jeho hlubší význam, najdeme také v povídce Nikolaje Vasiljeviče Gogola Portrét. Postavy této krátké prózy několikrát hovoří o malíři jménem Nul. Říká se zde o něm, že je to nejlepší portrétista současnosti, nástupce slavného italského renesančního výtvarníka Tiziana – ve svém oboru zkrátka představuje tento monsieur Nul absolutní špičku, mistra nad mistry. Když se však zamyslíme nad jeho jménem, zjistíme, že „monsieur Nul“ v překladu znamená „pan Nula/Nulový/Žádný“ a že Gogol zde nejspíš jen naráží na to, že žádný úžasný malíř portrétista v jeho době nežil…

Řada neotřelých novotvarů dnes vzniká i v rámci projektu Čeština 2.0. A je docela možné, že některé z nich už nevědomky používáte i vy.