Josefa Lindu známe především jako jednoho z nejznámějších českých falzifikátorů. Byl to totiž právě on, kdo společně s Václavem Hankou s největší pravděpodobností vytvořil monumentální Rukopisy. Kromě nich však pochopitelně existují i texty, k jejichž autorství se Linda opravdu hlásil. A mezi nimi vyniká historický román Záře nad pohanstvem.
Lindovu Záři nad pohanstvem pro čtenáře Czech tongue magazínu rozebrala Vendula Stará.
Záře nad pohanstvem – celková charakteristika díla
Záře nad pohanstvem od Josefa Lindy je první český historický román. Na starém příběhu dvou bratrů, českých panovníků Václava a Boleslava, autor zobrazuje jejich vzájemný konflikt, nazíraný z pohledu rozdílných náboženství (křesťanství a pohanství). Podtitul „vyobrazení dávnověkosti vlastenské“ zdůrazňuje evokační charakter díla, napovídá autorův záměr nesoustředit se tolik na samotný příběh, ale spíše zobrazit starší české dějiny v celistvosti, s kontextem vnějšího světa.
Postavy
Hlavními postavami Záře nad pohanstvem jsou čeští panovníci Václav a Boleslav. Oba jsou podrobeni detailnímu popisu a vnitřní charakteristice. Zatímco Boleslav představuje ideje slovanského lidu v duchu jejich staré pohanské víry, Václav je zvěstovatelem nové „záře“, jež metaforicky (a to už v názvu díla) označuje křesťanské náboženství, chápané v českých zemích jako cizí element. Vražedný Boleslavův čin je proto chápán jako akt vlastenectví, nikoli jako akt nenávistné krutosti.
Děj a kompozice
Děj románu, rozdělený do sedmi kapitol, se odehrává v českých zemích v 10. století. První kapitola začíná večerem pohanských slavností, při nichž se schází všechen lid uctít památku boha Svantovíta. Následuje společné hodování, při němž nejstarší muž společenství zvolený za nejvyššího kněze, Chasoň, vypráví staré příběhy o příchodu Čechů, o Libuši a Přemyslovi a dívčí válce.
Druhá kapitola přenáší děj na Vyšehrad, kde vládne dobrý panovník Václav, jehož cílem je nenásilně rozšířit křesťanství po celé zemi. Svému dvořanu Podivínovi přikáže propustit z vězení zločince Zrosta a jeho dva společníky. Vzápětí na hrad přijíždí Boleslav, jemuž se Václavův plán nelíbí. Nesouhlasí s vytlačením národní víry ve staré bohy prostřednictvím cizího křesťanství. Do sporu se vloží i matka Drahomíra, která sympatizuje s Boleslavem.
Třetí kapitola popisuje situaci ve Svantovítově háji, kde se vzedme polemika lidu o Václavově vládě a střetu obou náboženství. Přijíždějící Boleslav zde nalézá oporu pro svůj boj, je mu předložena věštba, dle které má zabít Václava z povinnosti vůči národu.
Čtvrtá kapitola představuje znovu prostředí Vyšehradu a Václava coby moudrého a silného vladaře a soudce.
V páté kapitole se Zrost obrácený na křesťanství střetne s mladíkem Jaroslavem, modlícím se k bohu Perunovi. Václav oba usmiřuje a nedbá na varování před bratrovražednými úmysly Boleslava.
Šestá kapitola líčí hostinu u Boleslava a osnování intrik proti Václavovi.
V sedmé kapitole děj vyvrcholí realizací vraždy Václava Boleslavem, který následně svého činu lituje a přechází na křesťanskou víru.
Jazyk a styl
Linda v tomto díle vytvořil typ básnické prózy, v níž je dějový prvek potlačen vlivem rozsáhlých popisných pasáží, jež tvoří charakteristiky postav, jejich úvahy a dialogy, přírodní scenérie, výjevy slavností, vkládání písňových textů, výklad starých českých pověstí atd. Jazyk je skloněn k patetičnosti a obsahuje neologismy a zvukomalebná slovní spojení.