Výzo, nebo vízo? Co děti dostávají na konci školního roku?

Na konci školního roku si děti chodí do školy pro vysvědčení, kterému se také někdy říká výzo. Nebo snad vízo? Na následujících řádcích se podíváme na to, jak se v češtině toto zkrácené slovo píše.

Potíž je v tom, že ve spisovném českém jazyce neexistuje ani jedno ze zmíněných slov. V kodifikačních příručkách ani ve výkladových slovnících češtiny se tedy vízo ani výzo (ve smyslu „vysvědčení“) nevyskytuje. Jde zkrátka o výraz nespisovný. A v případě nespisovných slov nelze zcela jednoznačně říct, jak by měla správně vypadat jejich psaná podoba. Stojí totiž mimo jakákoliv pravidla, a tak se také žádnými pravidly neřídí.

Výraz, který zkracuje dlouhé podstatné jméno vysvědčení, se však v každodenním hovoru běžně používá. Lze si tedy také představit, že jej někdo potřebuje napsat. Proto je přece jen třeba, abychom se k tomuto problému nějak postavili.

Logičtější variantou je v tomto případě použití ypsilonu, tedy psaní tvaru výzo. Důvod je jednoduchý – inspirujeme se zde v základovém slově vysvědčení (i v něm se píše ypsilon). Částečnou oporu v této tezi bychom mohli najít i ve Slovníku spisovného jazyka českého či v Příručním slovníku jazyka českého – tvar vízo se v žádné z těchto publikací nevyskytuje, zatímco výzo je uvedeno v obou. Jde zde sice o výraz označující „vyznamenání“, princip jeho psaní bychom však mohli převést i na zkrácené označení školního vysvědčení.

Pokud tak potřebujete inkriminované slovo zapsat, doporučujeme použít ypsilon. Jak již však bylo řečeno, jde o nespisovné slovo, pro jehož zápis neexistuje jasné pravidlo. A nemůže tedy existovat ani jasné doporučení.