Ta sladká věc, která se vám rozpustí v puse, je bonbon, bonbón, nebo snad bombon či bombón?
Slovo, o němž je řeč, pochází z francouzštiny, respektive od francouzských dětí. Jde totiž o výraz, který děti ve Francii používaly ve chvíli, kdy jim nějaká cukrovinka moc chutnala. Toto slovo je vlastně zdvojením přídavného jména bon (= dobrý). Bonbon je tedy původně něco jako české ňamňam.
Z naznačené etymologie je již jasné, že správně se ve slově bonbon/bonbón píše N (a ne M). Jestli pak napíšete dlouhé, anebo krátké O, je už vedlejší. Spisovný je v současné češtině jak tvar bonbon, tak bonbón.
Bonbon; bonbón ✓
(správné varianty)
Bombon; bombón ×
(chybné varianty)
Příklady použití
V balíčku zbyl už jen jeden jahodový bonbon.
Máš ráda čokoládové bonbóny, nebo ovocná lízátka?
Děti by to s bonbony neměly přehánět.
Když si vzpomenu na dětství, vybaví se mi chuť sladkých bonbonů.
Poznámka na závěr: dvěma způsoby můžeme psát i některá slova, která jsou od podstatného jména bonbon/bonbón odvozená. Máme zde na mysli např. výrazy bonbonek/bonbónek či bonbonový/bonbónový. Naopak jedinou možnost zápisu máme v případě slova bonboniéra – zde se v češtině píše krátké O.