Bonbon × bonbón × bombon × bombón

Ta sladká věc, která se vám rozpustí v puse, je bonbon, bonbón, nebo snad bombon či bombón?



Slovo, o němž je řeč, pochází z francouzštiny, respektive od francouzských dětí. Jde totiž o výraz, který děti ve Francii používaly ve chvíli, kdy jim nějaká cukrovinka moc chutnala. Toto slovo je vlastně zdvojením přídavného jména bon (= dobrý). Bonbon je tedy původně něco jako české ňamňam.

Z naznačené etymologie je již jasné, že správně se ve slově bonbon/bonbón píše N (a ne M). Jestli pak napíšete dlouhé, anebo krátké O, je už vedlejší. Spisovný je v současné češtině jak tvar bonbon, tak bonbón.

Bonbon; bonbón

(správné varianty)

Bombon; bombón ×

(chybné varianty)


Příklady použití

V balíčku zbyl už jen jeden jahodový bonbon.

Máš ráda čokoládové bonbóny, nebo ovocná lízátka?

Děti by to s bonbony neměly přehánět.

Když si vzpomenu na dětství, vybaví se mi chuť sladkých bonbonů.


Poznámka na závěr: dvěma způsoby můžeme psát i některá slova, která jsou od podstatného jména bonbon/bonbón odvozená. Máme zde na mysli např. výrazy bonbonek/bonbónek či bonbonový/bonbónový. Naopak jedinou možnost zápisu máme v případě slova bonboniéra – zde se v češtině píše krátké O.

Bonbony, nebo bonbóny?

Bonbony, bonbóny, nebo snad bombony?

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.