Bonbon × bonbón × bombon × bombón

Ta sladká věc, která se vám rozpustí v puse, je bonbon, bonbón, nebo snad bombon či bombón?



Slovo, o němž je řeč, pochází z francouzštiny, respektive od francouzských dětí. Jde totiž o výraz, který děti ve Francii používaly ve chvíli, kdy jim nějaká cukrovinka moc chutnala. Toto slovo je vlastně zdvojením přídavného jména bon (= dobrý). Bonbon je tedy původně něco jako české ňamňam.

Z naznačené etymologie je již jasné, že správně se ve slově bonbon/bonbón píše N (a ne M). Jestli pak napíšete dlouhé, anebo krátké O, je už vedlejší. Spisovný je v současné češtině jak tvar bonbon, tak bonbón.

Bonbon; bonbón

(správné varianty)

Bombon; bombón ×

(chybné varianty)


Příklady použití

V balíčku zbyl už jen jeden jahodový bonbon.

Máš ráda čokoládové bonbóny, nebo ovocná lízátka?

Děti by to s bonbony neměly přehánět.

Když si vzpomenu na dětství, vybaví se mi chuť sladkých bonbonů.


Poznámka na závěr: dvěma způsoby můžeme psát i některá slova, která jsou od podstatného jména bonbon/bonbón odvozená. Máme zde na mysli např. výrazy bonbonek/bonbónek či bonbonový/bonbónový. Naopak jedinou možnost zápisu máme v případě slova bonboniéra – zde se v češtině píše krátké O.

Bonbony, nebo bonbóny?

Bonbony, bonbóny, nebo snad bombony?

Pošlete tento příspěvek dál!

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *