Zmatek. Nepořádek. Anarchie. To vše jsou významy slova chaos. A to vše se najde i v naší každodenní jazykové praxi. S jakým chaosem musí čeština bojovat a co jí to může přinést? Právě na to si posvítíme v tomto příspěvku.
Anarchie i prapůvod celého světa
V Akademickém slovníku cizích slov se dočteme, že je chaos velký zmatek, nepořádek, neuspořádanost či změť. Aktuální Slovník českých synonym pak přidává ještě dva významy z oblasti politické – anarchie a bezvládí.
Pokud však zabrousíme do slovní zásoby religionistů, mytologů či filozofů, zjistíme, že úplně původně (ve starověku) slovo chaos označovalo nezměrný, pustý, prázdný prostor, který se vyznačuje jen neuspořádanou změtí živlů. Podle antické filozofie byl totiž svět ve svých počátcích takovýmto chaosem a až později byl božími silami uspořádán, čímž byl teprve vytvořen tzv. kosmos (už uspořádaný svět).
Slovo chaos tedy původně pochází z řečtiny. V té se vyskytoval výraz cháos (χάος), který označoval „směsici“ či právě nějaký „prázdný prostor“.
Chybělo málo a slovo chaos označovalo plyn
Zajímavý je také fakt, že ze zmíněného řeckého slova vznikl i termín gas (plyn), který později přešel do většiny evropských jazyků. Tento výraz používal často ve svých pracích (v 16. st.) ve významu „vzduch“ švýcarský chemik, astrolog a lékař přezdívaný Paracelsus.
V 17. století pak od něj tento termín převzal vlámský chemik Van Helmont (zakladatel odvětví chemie, které se zabývalo studiem plynů), aby jím pojmenoval plyn vznikající při kvašení vína, hoření nebo rozkladu vápence. Van Helmontova holandská výslovnost však zapříčinila, že se pro označení těchto plynů nevžil pojem chaos, jak měl správně jím používaný termín znít, ale právě gas.
V češtině chaos nechceme
V našem dnešním jazyce chaos moc rádi nemáme. Pokud se někdo vyjadřuje chaoticky, tedy zmatečně či neuspořádaně, bývá to zárodkem nedorozumění. Je to zkrátka něco zbytečně nepříjemného. Čeština má stejně jako jakýkoliv moderní jazyk svá pravidla, která vznikla jejím dlouhým přirozeným vývojem, a když někdo tato pravidla nezná (a tudíž se jimi neřídí), nemůže se divit, že mu ostatní nemusí správně rozumět (nebo že bude svému okolí trošičku pro smích).
Tak jako třeba jedno fitcentrum pro ženy, které lákalo své potenciální klientky letáčkem, jenž se jich tázal: „Chcete bít zdravé?“ Tvůrce reklamy zřejmě nechtěl na zdejší cvičení nalákat ženy agresivní, které však měly určitou soudnost a svůj hněv si nevybíjely na nemocných, ale mlátily výhradně zdravé lidi…
Podobný, lingvisticky odstrašující případ připravuje už každoročně alespoň jeden obchodní řetězec u nás. „Ranné brambory“. Asi nejde o speciální odrůdu brambor, které z nějakého důvodu vyklíčily v zemědělcově tržné ráně. Každopádně v jiném obchodě mívají ve stejnou roční dobu brambory rané, tedy časné. Když jsou ale ony ranné brambory o něco levnější, klasický český slevový nájezdník jazykovědné otázky při výběru neřeší.
Ačkoliv jsou takovéto případy úsměvné a vpravdě zbytečné a ač je jistě zcela v pořádku na ně upozorňovat, není rozhodně třeba autory podobných „přešlapů“ nijak definitivně zatracovat. Každý má sem tam právo na chybu či neznalost.
Když se ostatně vrátíme k původnímu (starověkému) významu slova chaos, můžeme se dobrat podobného závěru.
Chaos jako naděje
Jak bylo řečeno v úvodu tohoto článku, antická filozofie (a obdobné pojetí můžeme vyčíst i z biblické knihy Genesis) chápala chaos jako nějakou beztvarou neuspořádanou substanci. Šlo ale o prvotní chaos, ze kterého nakonec vzešel celý uspořádaný a dokonalý kosmos.
Ve významu tohoto slova tedy můžeme spatřovat i určitou naději, příslib zrodu nějakého budoucího řádu. Vztaženo např. na tvůrce letáčku zmiňovaného fitcentra: ten udělal směšnou chybu, kterou mu dá jistě pár lidí lidově řečeno „pěkně sežrat“, ale možná se z celé věci poučí a příště už si bude počínat profesionálněji.
A možná ne. Ale naděje, že ano, tady existuje.
Jakub Marek
→ Autorův blog o psaní