Máme v češtině devizy (s krátkým I), nebo devízy (s dlouhým Í)? Možná vás to překvapí, ale spisovná jsou obě slova. Jak to tak ale bývá, každé z nich označuje něco jiného.
Pojďme si tedy na ty devizy a devízy pořádně posvítit.
Ačkoliv je v českém jazyce deviza i devíza rodu ženského a ačkoliv mají obě tato slova stejný etymologický základ (z francouzského deviser, tj. „dělit, sdělovat, přikazovat“), každý z těchto výrazů má v dnešní češtině jiný význam.
Deviza (s krátkým I) označuje cizí měnu (nebo přesněji – podle slovníkové definice – „úvěrový a platební dokument vyjádřený v cizí měně“). Naproti tomu devíza (s dlouhým íčkem) je nějaké heslo, zásada či vůdčí myšlenka.
Deviza = cizí měna
Devíza = heslo, zásada, vůdčí myšlenka
Příklady použití
Nákup deviz je vždy velmi ošemetnou záležitostí.
Úsměv byl jeho hlavní životní devízou.
V naší firmě se zabýváme hlavně devizovými fondy.
Hereččinou výraznou tvůrčí devízou byl neobvykle vysoký hlas.