Cizí slova se zakončením -ín

Při psaní celé řady přejatých slov můžeme tápat, jak má vypadat zakončení těchto výrazů. Nemusíme si být totiž jisti, jestli zde napsat dlouhou, anebo krátkou samohlásku. Tento problém se týká i slov cizího původu, která jsou zakončena hláskami -in či -ín. Napsali byste kupříkladu etamín, nebo etamin? Beduín, nebo beduin? Akvamarín, nebo akvamarin?



Existuje několik sémantických skupin, u kterých nemusíme váhat, zda napsat -in, či -ín. V případě těchto slov se totiž podle platných pravidel pravopisu píše vždy dlouhé i (všechny výrazy, které svým významem spadají do dané skupiny, jsou zkrátka zakončeny dvojhláskou -ín).

Jedná se o skupiny slov, které označují:

  • textilní látky (cibelín, etamín, krepdešín, mušelín, popelín, stramín, vatelín);
  • bytosti (beduín, filištín, cherubín, jakobín, kapucín, mandarín, mouřenín, rabín);
  • barvy (akvamarín, karmín).

Aby to však nebylo tak snadné, zakončení s dlouhým i (-ín) se používá i u některých dalších slov. Jedná se o výrazy, u nichž se zakončení s í natolik ustálilo, že jej dnes pravidla pravopisu považují za jediné správné. Mezi tato slova patří například cukerín, gobelín, hermelín, magazín, mokasín, naftalín, parafín, tramín či zepelín.

(Příklady byly převzaty z Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.)

Pravidla pravopisu mohou člověku pěkně zamotat hlavu.

Pravidla pravopisu mohou člověku pěkně zamotat hlavu.

Pošlete tento příspěvek dál!
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *