Cizí slova se zakončením -ín

Při psaní celé řady přejatých slov můžeme tápat, jak má vypadat zakončení těchto výrazů. Nemusíme si být totiž jisti, jestli zde napsat dlouhou, anebo krátkou samohlásku. Tento problém se týká i slov cizího původu, která jsou zakončena hláskami -in či -ín. Napsali byste kupříkladu etamín, nebo etamin? Beduín, nebo beduin? Akvamarín, nebo akvamarin?



Existuje několik sémantických skupin, u kterých nemusíme váhat, zda napsat -in, či -ín. V případě těchto slov se totiž podle platných pravidel pravopisu píše vždy dlouhé i (všechny výrazy, které svým významem spadají do dané skupiny, jsou zkrátka zakončeny dvojhláskou -ín).

Jedná se o skupiny slov, které označují:

  • textilní látky (cibelín, etamín, krepdešín, mušelín, popelín, stramín, vatelín);
  • bytosti (beduín, filištín, cherubín, jakobín, kapucín, mandarín, mouřenín, rabín);
  • barvy (akvamarín, karmín).

Aby to však nebylo tak snadné, zakončení s dlouhým i (-ín) se používá i u některých dalších slov. Jedná se o výrazy, u nichž se zakončení s í natolik ustálilo, že jej dnes pravidla pravopisu považují za jediné správné. Mezi tato slova patří například cukerín, gobelín, hermelín, magazín, mokasín, naftalín, parafín, tramín či zepelín.

(Příklady byly převzaty z Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.)

Pravidla pravopisu mohou člověku pěkně zamotat hlavu.

Pravidla pravopisu mohou člověku pěkně zamotat hlavu.

Pošlete tento příspěvek dál!

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *