Dušičky připadají na 2. listopad a v křesťanské tradici jde o den, kdy si připomínáme památku zemřelých. Jak ale název tohoto dne psát? S velkým, anebo malým počátečním písmenem?
Názvy významných dnů a svátků by se měly v českém jazyce psát s velkými počátečními písmeny (tak to vidí pravidla pravopisu). Proto píšeme Vánoce s velkým V, Den české státnosti s velkým D nebo také právě Dušičky s velkým D.
Slovo dušičky se však samozřejmě může v češtině vyskytovat i s malým d. Pak už má ale tohle podstatné jméno úplně jiný význam (např. v následujících větách se o žádném významném dnu rozhodně nemluví: Vodník sbírá do hrníčků dušičky. Byly v nás obou jen malé dušičky.).
Nutno podotknout, že Dušičky jsou pouze lidovým označením dne, který připadá na 2. listopad. V různých kontextech se tak můžeme setkat i s dalšími pojmenováními:
- Památka zesnulých,
- Svátek zesnulých,
- Vzpomínka na všechny věrné zesnulé,
- Památka všech věrných zemřelých.
I v každém ze zmíněných případů je přitom třeba psát první písmeno velké – pokaždé se jedná o pojmenování daného významného dne.
Naopak přídavné jméno dušičkový (které je od slova Dušičky odvozeno) píšeme s malým d. Zde už se totiž o vlastní název nejedná.
Dušičky ✓
(velké počáteční písmeno – máme-li na mysli označení významného dne)
Příklady použití
Na Dušičky vždy chodím s rodiči na hřbitov.
O Dušičkách už bývá nepříjemné podzimní počasí.
S Dušičkami se pojí i nebezpečné výjezdy svátečních řidičů.
Ten víkend bylo opravdové dušičkové počasí.