Čím se řídit při psaní množného čísla podstatného jména tác? Mohou vás napadnout dvě rozporuplná pravidla:
- Slovo tácy se skloňuje podle vzoru hrad, a proto se po C píše ypsilon.
- C je měkkou souhláskou, a tak se ve slově táci píše měkké I.
Správnou volbou je z hlediska českého pravopisu možnost 1. Ve slově tácy se opravdu píše ypsilon. Jedná se totiž o výjimku z pravidla o psaní měkkého I po souhlásce C. Tato výjimka se týká psaní podstatných jmen rodu mužského neživotného skloňovaných podle vzoru hrad – u nich se správně píše tvrdé Y.
Tato výjimka se týká slova tácy, ale také kecy, puncy, hecy či kibucy.
Tácy ✓
(správná varianta)
Táci ×
(chybná varianta)
Příklady použití
Odnášejte si po sobě jídelní tácy!
Na rautu byly čtyři tácy s jednohubkami.
Koupil jsem si nové boty. Stály dva tácy.
Na základě tohoto problematického jevu se někdy v jazykovědných kruzích hovoří o tom, že by se mělo přehodnotit vnímání hlásky C – není totiž jednoznačné, zda se skutečně jedná o čistě měkkou souhlásku, anebo už o souhlásku obojetnou.
Pokud vás toto téma zaujalo, doporučujeme vaší pozornosti zajímavý článek Roberta Adama vtipně nazvaný „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné?, který vyšel v časopise Naše řeč, 86, 2003, s. 169–180.
Tak ono už vyjadřování něčeho “bez kopců” tím trapným jednoslovným přívlastkem je také docela konina. Prostě slovo bezkopc(ý/í) je beznadějné, čtu o něm poprvé až tady. Taky za každou cenu “úsporně” nevyjadřujeme chlapce bez kola jako bezkolého chlapce. Tedy také to vypadá jak v písemné podobě, tak i vysloveně zní jako cYpovina. Prostě tác podle vzoru hrad (jedno pravopisné pravidlo)… a měkké i po c v množném čísle (uplatnění dalšího pravopisného pravidla). Jak jednoduché “Vocne” (někdy psáno, bůhví proč, i jako Watsone).