Která z variant je ta správná? Výjimka, nebo vyjímka? Při psaní tohoto slova se velice často chybuje. Abyste se případným omylům obloukem vyhnuli, je nutné si správný pravopis tohoto výrazu zapamatovat.
Jedinou přípustnou formou tohoto slova je výjimka. Stejně je to pak i s psaním slov výjimečný (nikoliv vyjímečný či výjmečný) a výjimečně (varianty vyjímečně či výjmečně jsou rovněž chybné).
Výjimka ✓
(správná varianta)
Vyjímka ×
(chybná varianta)
Příklady použití
Výjimka potvrzuje pravidlo.
Ta pětka z češtiny byla pouhou výjimkou.
Udělám výjimku a dnes vás tam pustím bez placení.
Jako všchno chápu, ale stejně si to nezapamatuju 😀
Zdravím!
Potřeboval bych mluvnicky vyložit, proč je správně výjímka a ne vyjímka.
Výjímka mi foneticky rve uši a nikdy jsem nikoho neslyšel tento dlouhý tvar vyslovovat. Ve škole, tj.v 60. letech, jsme se učili krátký tvar, tj. vyjímka. Děkuji
Dobrý den,
děkujeme za dotaz. Jedná se o ukázku jedné běžné vlastnosti, kterou čeština má. Ta spočívá v tom, že při odvozování podstatných jmen ze sloves dochází k prodloužení předpony vy- a naopak ke zkrácení samohlásky v kořenu daného slova.
Podobně, jako je odvozeno slovo výjimka (vyjímat > výjimka), vzniklo třeba podstatné jméno výšivka (vyšívat > výšivka) či výhybka (vyhýbat > výhybka). I u zmíněných příkladů si můžete všimnout právě onoho přesunutí čárky z pozice v kořeni do pozice v předponě.
No, já jsem taky absolvovala povinnou školní docházku v 60. letech a češtinářka nás na tu výjimku krásně nachytala při diktátu. Takže, už tehdy to bylo jako dnes. 🙂
Dobrý den,
vaše odpověď na dotaz Milana Richtera je možná v současných danostech správná, ale … řekla bych, že tam chybí jakákoliv racionalita. Napadlo mne jediné, že kdysi, při kodifikaci pravidel češtiny někomu “výjimka” a další podobné tvary připadaly “patřičnější” a později už nikdo nenašel sílu tuto zvláštnost upravit do srozumitelného tvaru :-)… nestálo by to za zamyšlení, event. obrat k racionalitě ?
No, ještě že nám alespoň zůstalo slovo jímka a není také výjimka