Výjimka × vyjímka

Která z variant je ta správná? Výjimka, nebo vyjímka? Při psaní tohoto slova se velice často chybuje. Abyste se případným omylům obloukem vyhnuli, je nutné si správný pravopis tohoto výrazu zapamatovat.


Jedinou přípustnou formou tohoto slova je výjimka. Stejně je to pak i s psaním slov výjimečný (nikoliv vyjímečný či výjmečný) a výjimečně (varianty vyjímečně či výjmečně jsou rovněž chybné).

Výjimka

Když se ve stádu bílých ovcí vyskytne jedna černá, jde o výjimku.

Výjimka 

(správná varianta)


Vyjímka ×

(chybná varianta)


Příklady použití

Výjimka potvrzuje pravidlo.

Ta pětka z češtiny byla pouhou výjimkou.

Udělám výjimku a dnes vás tam pustím bez placení.


Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 3

  1. David napsal:

    Jako všchno chápu, ale stejně si to nezapamatuju 😀

  2. Milan Richter napsal:

    Zdravím!
    Potřeboval bych mluvnicky vyložit, proč je správně výjímka a ne vyjímka.
    Výjímka mi foneticky rve uši a nikdy jsem nikoho neslyšel tento dlouhý tvar vyslovovat. Ve škole, tj.v 60. letech, jsme se učili krátký tvar, tj. vyjímka. Děkuji

    • Dobrý den,

      děkujeme za dotaz. Jedná se o ukázku jedné běžné vlastnosti, kterou čeština má. Ta spočívá v tom, že při odvozování podstatných jmen ze sloves dochází k prodloužení předpony vy- a naopak ke zkrácení samohlásky v kořenu daného slova.

      Podobně, jako je odvozeno slovo výjimka (vyjímat > výjimka), vzniklo třeba podstatné jméno výšivka (vyšívat > výšivka) či výhybka (vyhýbat > výhybka). I u zmíněných příkladů si můžete všimnout právě onoho přesunutí čárky z pozice v kořeni do pozice v předponě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *