Frazém

Frazémy (někdy také nazývané frazeologismy či idiomy) mají v našem jazyce své nezastupitelné místo. Vedle obyčejných slov pro nás totiž představují zajímavý způsob, jak se můžeme vyjadřovat.


Ustálená kombinace slov

Jak všichni dobře víme, jednotky slovní zásoby češtiny se dají při používání jazyka všelijak kombinovat (hovoříme zde o tzv. kolokaci – tento termín značí smysluplné spojování slov). Toto spojení přitom může být volné, anebo ustálené. Pokud je ustálené, máme co do činění buď s nějakým odborným termínem (kočka domácí), anebo právě s frazémem.

A jak takový frazém vznikne? Jde zkrátka o to, že v určitém kontextu dochází ke spojování konkrétních slov tak často, až se tato jejich kombinace zcela ustálí (takto často se např. používalo slovní spojení smrdět korunou ve významu „být chudý“ – toto slovní spojení se ustálilo, takže je dnes jeho význam mluvčím českého jazyka všeobecně znám).

Definice frazému

Podle tradičních jazykovědných definic je frazém ustálená kombinace min. 2 slov, která má celistvý význam (jeho ustálený význam zpravidla nelze odvodit z významů jednotlivých slov). Matematickou rovnicí bychom to mohli vyjádřit takto:

Význam A + význam B ≠ význam AB, ale význam A + význam B = význam C.

Jde zkrátka o jedinečné spojení dvou či více slov, které má svůj neopakovatelný význam. Frazém zlatá kaplička např. neoznačuje jakoukoliv kapličku, která je zlatá, ale Národní divadlo. Nebo když někdo použije slovní spojení koňská dávka, víme, že dávka, o níž je řeč, není určena pro koně, ale že je prostě velká. A jasno máme i ve chvíli, kdy se o někom dozvíme, že chytá lelky – lenoší (není na lovu ptáků, jejichž rodové jméno je lelek).

Typickými rysy frazémů jsou metaforičnost a metonymičnost (je ruka v rukávu) či expresivita (stará škatule). V ustálených slovních spojeních pak také máme často uloženy různé archaismy, historismy či řídce používané výrazy (slova, která už se sice v dnešním jazyce příliš či vůbec nepoužívají, ale ve frazémech jsou stále zachována). Typickým rysem frazémů je pak i hovorovost či nespisovnost (těžkej frajerto je jiný kafe).

Typy frazémů

Frazémy můžeme v češtině rozdělit na nevětné a větné. Každou z těchto skupin pak můžeme ještě rozčlenit na menší kategorie:

  • Nevětné frazémy
    • Ustálená přirovnání (chytrý jako liškabílý jako sníh, dětí jako smetí)
    • Neslovesné výrazy (růžové brýlenemastný neslanýlevou zadní)
    • Slovesné výrazy (praštit se přes kapsu, plakat nad rozlitým mlékemprobodnout někoho pohledem)
  • Větné frazémy
    • Přísloví – lidové moudrosti, které zobecňují nějakou kolektivní zkušenost a mají jistou didaktickou funkci (Bez práce nejsou koláče. Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.) – příslovími se zabývá samostatná disciplína (paremiologie – nauka o parémiích, tj. příslovích)
    • Pořekadla – výroky vystihující nějakou konkrétní situaci (My o vlku a vlk je za dveřmi. Náhoda je blbec.)
    • Pranostiky – lidové prognózy založené na vztazích mezi časovým obdobím a počasím, úrodou, polními pracemi, děním v přírodě apod. (Březen, za kamna vlezem. Na Adama a Evu čekej oblevu. Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, líný sedlák, který neoře.)
    • Okřídlená slova – různé citátové výroky, které zlidoví (alea iacta estin vino veritas)

Mezi frazémy pak také můžeme zařadit všelijaké ustálené situační výroky, průpovídky či hlášky (Na zdraví! – Ať slouží! Já mám žízeň – Dej si nohy křížem).

Vedle lidových frazémů můžeme hovořit i o frazémech kulturních. Ty nejčastěji vychází z antické či biblické tradice (nevěřící Tomášjablko sváru, Amorův šíp), ale mnohdy i z domácí či světové kultury a historie (dělat Zagorku, mít řečí jak Palackejdopadnout jako sedláci u Chlumce).

Frazémy v češtině

Čeština je na frazémy opravdu bohatá.

Frazémům se někdy říká i frazeologismy nebo také idiomy (termíny frazém a idiom jsou dnes většinou považovány za synonyma; někdy se frazém používá jako označení ustáleného slovního spojení při jeho analýze z hlediska formy, zatímco idiom při analýze z hlediska významu).

Nauka, která se frazémy zabývá, se jmenuje frazeologie. Ta má značné přesahy do lexikologie, ale i do řady dalších oborů – z frazémů lze totiž vyčíst, jak dříve lidé žili, jak smýšleli o světě, jak používali jazyk apod.).

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *