Víte, jak správně v češtině oslovovat své komunikační partnery? Začali byste seriózní dopis slovy „Vážený pane Nováku“, nebo „Vážený pane Novák“? A co třeba při telefonování? Řekli byste do sluchátka „pane inženýre“, nebo spíš „pane inženýr“?
Ať už jde o dopis, telefonát, nebo hovor tváří v tvář, vždy je třeba mít na zřeteli jediné pravidlo – v rámci komunikace v českém jazyce se oslovujeme 5. pádem (vokativem). Správně je tedy „pane Nováku“, nikoliv „pane Novák“.
Oslovení 1. pádem („pane Dvořák“) do spisovné češtiny nepatří. Přípustné je pouze v neoficiálních situacích a navíc je třeba počítat s tím, že se jedná o tvar stylově příznakový. Pokud tak chceme, aby byl náš jazykový projev kultivovaný a spisovný, měli bychom oslovovat výhradně 5. pádem.
Podle Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český AV ČR je dokonce oslovení prvním pádem považováno za „projev nezdvořilosti, značné neformálnosti a nepřiměřené familiarity“.
Co se týče interpunkce, oslovení (v 5. pádě) se v češtině odděluje od ostatního textu čárkami (např.: „to jste mi, pane kolego, udělal radost“).
Pane Nováku ✓
(správná varianta)
Pane Novák ×
(nespisovná varianta)
Příklady použití
Když o tom, pane Ovčáčku, nic nevíte, měl byste raději mlčet.
Mohl byste mi, pane inženýre, poradit?
Vojín Novák, co to tu melete o nepřiměřené familiaritě!?