Tchyně, anebo tchýně? V případě tohoto slova si musíme dát pozor na to, že se vyslovuje jinak, než se píše.
Zatímco běžná výslovnost tohoto výrazu je tchýně (dlouze), v psaném projevu připouští pravidla českého pravopisu pouze krátkou variantu tchyně.
Tchyně ✓
(správná varianta)
Tchýně ×
(chybná varianta)
Příklady použití
O tchyních se toho říká mnoho, ale většinou jsou to milé paní.
Má tchyně dělá ten nejlepší bramborový salát.
Tak to koukám :-). O „tychyni“ jsem neměl tušení. A myslím, že 99 % lidí by napsalo „tchýně“. Líbí se mí způsob, jakým pravopisné chytáky prezentujete – stručně, jasně, srozumitelně a bez dlouhých vědeckých rozborů, které nikoho nebaví číst.
Děkujeme, to nás moc těší!
Já si naopak myslím, že toto slovo by za krátký rozbor stálo. Jestliže -yně je přípona, pak slovní základ je tch- ?
Dobrý den, je to přesně tak, jak říkáte. Tch je kořen a -yně je přípona.
Slovo bylo odvozeno od výrazu tchán, a to tzv. resufixací (přechýlením). Přípona -án, která se používá pro mužský rod, zde byla nahrazena ženskou příponou -yně. S tou se můžeme setkat i u celé řady dalších slov – např. žákyně, soudkyně, poslankyně apod. Jde tedy o ustálenou příponu, u které není jediný důvod psát čárku nad y (třeba ve zmíněném slově žákyně by nás to také jistě ani nenapadalo).
Dobrý den,
prosím, nezlobte se, ale vaše argumentace je blábolem. Uveďte, prosím, příklad jiných slov, která mají v mužské podobě příponu -án a v ženské -yně. Pak budou příklady k něčemu použitelnými.
Děkuji.
Dobrý den, nemusí jít o dvojice slov, z nichž jedno je rodu mužského a druhé ženského. Jde jen o to, že přípona -yně je v češtině běžná a právě ona se v našem jazyce vžila jako prostředek přechýlení podstatného jména tchán.
porcelán – porcelyně
Argumentace příklady žákyně, soudkyně, poslankyně apod. není podle mě správná.
Bavím se těmito záludnostmi celý život a přivedlo mě k tomu už dávno moje vlastní příjmení Štec.
Oslovují mě většinou – Vážený pane Šteci, ale občas se v písemnostech objevuje oslovení – Vážený pane Štče.
Proč se to objevuje? Protože automat bezmyšlenkovitě aplikoval pravidlo na víceslabičná příjmení zakončená na -ce.
Příklady: Martinec – Martinče / Chovanec – Chovanče / Nekoranec – Nekoranče / Haničinec – Haničinče (tady se ovšem, pokud vím, povoluje oslovení Pane Haničinec, aby to neznělo tak divně).
Pravidlo totiž říká, že odděláme koncovku -ec a nahradíme -če, a tak se to i programuje. A tady je to „jádro pudla“. Na jednoslabičná slova (příjmení) nelze toto pravidlo vždy aplikovat. Nelze od jména Štec oddělat -ec a nahradit ho -če. U krátkých slov slov to téměř nikdy nefunguje.
V češtině jsou stovky takových příkladů, kdy se především u krátkých jednoslabičných slov výsledný tvar trochu upraví, většinou podle citu, který rodilý mluvčí má. Osobně si myslím, že toto je podobný případ. Tak jako se v případě mého příjmení se nepracuje základem Št-, tak u tchýně mi nesedí argumentace, že máme tch- a k tomu přidáváme koncovku -yně.
I ten příklad s příjmením Haničinec ukazuje, že nelze všechna pravidla vždy bezmyšlenkovitě (ale hlavně bez citu) aplikovat.