Básnické figury patří (společně s tropy) k základním jazykovým prostředkům poezie. V tomto příspěvku si na ně malinko posvítíme.
Figurami máme v literární vědě na mysli neotřelé užití jazykových prostředků, které spadá do roviny syntaxe (skladby). Může jít o nejrůznější opakování slov, hromadění určitých výrazů nebo třeba neobvyklou práci se slovosledem. Na rozdíl od tropů se v případě užití figur nemění význam jednotlivých slov. Nejde tedy o žádná obrazná pojmenování či přenášení významu, ale spíše o umělecky motivovanou konfiguraci slov.
Slovník spisovného jazyka českého definuje figuru následovně:
Prostředek básnického stylu záležející v umělém seskupování slov nebo vět, při němž se nemění slovní význam.
Mezi figury řadíme celou řadu básnických prostředků. Například se jedná o elipsu (výpustku), asyndeton, anaforu či aliteraci.
Figury se však nevyskytují pouze v básních. Pro ozvláštnění je můžeme využít i v jakémkoliv jiném textu.