Litotes je zajímavá řečnická figura, s jejíž pomocí se můžeme vyjadřovat nepřímo a zdrženlivě.
Když zkrátka potřebujeme vyjádřit něco, co se nám tak úplně vyjádřit nechce (nejde nám to takříkajíc z úst), můžeme použít litotes. Díky němu se nám může i nepříjemná informace říkat o něco lehčeji. Jedná se o stylistickou či rétorickou figuru, která obvykle spočívá v tom, že namísto nějaké informace vyjádříme zápor jejího opaku. Pro lepší představu si uveďme pár příkladů vět, v nichž se litotes vyskytuje:
- Jiřík nepatří mezi nejbystřejší žáky. (namísto Jiřík je hloupý.)
- Nelze říci, že by se náš prezident choval jako gentleman. (namísto Pan prezident se chová jako hulvát.)
Často má také litotes formu dvojího záporu. Např.:
- Nelze nevidět, že starému pánovi docházejí síly. (namísto Je evidentní, že starému pánovi docházejí síly.)
- Nemůžu nepřiznat, že je mi toho ubožáka líto. (namísto Musím přiznat, že je mi toho ubožáka líto.)
Slovo litotes může mít v češtině dvojí podobu – může se jednat o podstatné jméno rodu středního, anebo mužského neživotného (obojí je možné). V rodě středním je toto slovo nesklonné (ve všech pádech má tvar litotes), v rodě mužském neživotném se skloňuje následovně:
Opakem litotu je hyperbola.
Počtení o litotu nebylo špatné.
Díky! S litotem je zkrátka zábava. 🙂