Litotes

Litotes je zajímavá řečnická figura, s jejíž pomocí se můžeme vyjadřovat nepřímo a zdrženlivě.


Když zkrátka potřebujeme vyjádřit něco, co se nám tak úplně vyjádřit nechce (nejde nám to takříkajíc z úst), můžeme použít litotes. Díky němu se nám může i nepříjemná informace říkat o něco lehčeji. Jedná se o stylistickou či rétorickou figuru, která obvykle spočívá v tom, že namísto nějaké informace vyjádříme zápor jejího opaku. Pro lepší představu si uveďme pár příkladů vět, v nichž se litotes vyskytuje:

  • Jiřík nepatří mezi nejbystřejší žáky. (namísto Jiřík je hloupý.)
  • Nelze říci, že by se náš prezident choval jako gentleman. (namísto Pan prezident se chová jako hulvát.)

Často má také litotes formu dvojího záporu. Např.:

  • Nelze nevidět, že starému pánovi docházejí síly. (namísto Je evidentní, že starému pánovi docházejí síly.)
  • Nemůžu nepřiznat, že je mi toho ubožáka líto. (namísto Musím přiznat, že je mi toho ubožáka líto.)
Litotes
Litotes nám může pomoci vyjádřit se nepřímo a zdrženlivě.

Slovo litotes může mít v češtině dvojí podobu – může se jednat o podstatné jméno rodu středního, anebo mužského neživotného (obojí je možné). V rodě středním je toto slovo nesklonné (ve všech pádech má tvar litotes), v rodě mužském neživotném se skloňuje následovně:

Skloňování slova litotes
Skloňování slova litotes v mužském neživotném rodě

Opakem litotu je hyperbola.

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

2 comments

Napsat komentář: Redakce Czech tongue Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.