Termín synekdocha je řadě lidí cizí, přesto však tuto jazykovou či rétorickou konstrukci všichni používáme častěji, než bychom si mohli myslet. Co se za tímto označením skrývá?
Obecně o synekdochách
Synekdocha je druh metonymie a na první pohled by se mohlo zdát, že mezi oběma tropy není žádný rozdíl. Drobnou odlišnost zde ale přece jen najdeme (viz níže).
Synekdocha je, stručně řečeno, záměna části a celku, při které je důležitá kvantitativní souvislost.
V praxi to např. znamená, že místo „hlavně že máme dům“ řekneme „hlavně že máme střechu nad hlavou“, což může být o něco elegantnější. Střecha je část celku (v tomto případě domu), takže jsme celek popsali částí. Funguje to pak i obráceně – namísto „všichni lidé v jídelně ztichli“ řekneme „celá jídelna ztichla“. Zde jsme označili část (lidi) celkem (jídelnou).
Další příklady synekdoch
- „Byla tam hlava na hlavě.“
- „Sešla se celá vesnice.“
- „Dal bych si kapku piva.“
Příkladem synekdochy může být i citát „člověk je tvor společenský“. Tady jsme použili místo plurálu singulár – slovo člověk zde ve skutečnosti znamená lidé.
Synekdocha × metonymie
A čím se vlastně odlišuje synekdocha od metonymie? Jak už bylo řečeno, synekdocha je typem metonymie. Oba jevy jsou si tak velmi podobné, ale samozřejmě existují i případy, u nichž můžeme hovořit o metonymii, ale ne o synekdoše.
Metonymie může vypadat např. tak, že místo „poslouchám Janáčkovu hudbu“ řekneme „poslouchám Janáčka“. Janáček není část Janáčkovy hudby, k záměně celku a části tedy nedošlo (pouze jsme přenesli význam na základě věcné souvislosti).
Hranice mezi metonymií a synekdochou je však velmi tenká. Rozhodnutí, o který jev se jedná, tak někdy může být poměrně nejednoznačné.