Derivace znamená „odvozování“. V jazykovědě tímto termínem označujeme jeden ze způsobů tvoření slov – ten, který je pro český jazyk úplně základní.
Pro vysvětlení významu slova derivace se tedy musíme vydat do slovotvorby. Jedná se totiž o základní princip, jímž dochází k obohacování slovní zásoby češtiny. Konkrétně jde o tvoření nových slov odvozováním. Na začátku celého procesu derivace je vždy nějaké už existující slovo (slovo motivující), z nějž se posléze odvodí slovo nové (odvozené, derivované).
K derivaci v češtině dochází zejména pomocí předpon, přípon či koncovek – ty se přidávají před nebo za kořen motivujícího slova. Pokud nové slovo vzniká připojením předpony (prefixu), hovoříme o prefixaci (např.: dědeček → pradědeček). Je-li slovo vytvořeno připojením přípony (sufixu), jedná se o tzv. sufixaci (chodit → chodec). A když derivace spočívá v připojení koncovky, jde o transflexi (pracovat → práce).
Nové slovo pak může být v češtině vytvořeno i kombinací výše uvedených principů (třeba se ke kořeni původního slova připojí předpona i přípona). V takovém případě hovoříme o kombinovaném odvozování (koleno → podkolenka).
Jak už bylo řečeno, derivace je pro češtinu základním a nejpřirozenějším způsobem tvorby nových slov. I proto se jejími principy zabývá i samostatný obor – derivatologie. Kromě derivace se pak v naší mateřštině tvoří nová slova zejména kompozicí (skládáním) či abreviací (zkracováním).