Oxymóron

Oxymóron není nikterak ojedinělým jevem. Často si jej můžeme všimnout v poezii (třeba v popisu komplikovaných pocitů), v próze se zase používá třeba při popisování různých vjemů. V neposlední řadě jej však můžeme zaslechnout i v běžné mluvě. A o co že se tedy jedná?


Tropus, kterému říkáme oxymóron (česky protimluv), je spojení slov, která si navzájem odporují nebo se vylučují.

Slovo oxymóron

Oxymóron zaujme už svou etymologií. Tento termín je totiž odvozen od řeckých výrazů oxys (ostrý) a moros (tupý).

Při skloňování tohoto slova bychom si měli dát pozor na to, že se kvůli svému řeckému původu skloňuje podle vzoru město. Genitiv (2. pád) tedy zní oxymóra, dativ (3. pád) oxymóru atd.

Oxymóron

Oxymóron – spojení dvou slov, která si odporují

Příklady oxymór

Následující příklady vám pomohou lépe pochopit, co oxymóron je.

  • Ohlušující ticho
  • Oslepující světlo
  • Pasivní agrese
  • Suchý šampon
  • Živá mrtvola
  • Tichý výkřik
  • Krása v ošklivosti
  • Štěstí v neštěstí
  • Šťastný smolař

S oxymóry se můžeme často setkat v poezii, ale také třeba v moderních písních populární hudby. Zde jsou některé příklady:

  • „Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám…“ – François Villon, Balada, kterou Villon napsal léta Páně 1458 na námět, jejžž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský
  • „Mrtvé milenky cit, zborcené harfy tón…“ – Karel Hynek Mácha, Máj
  • „Jsi ukolébavkou, co zní, až se z ní probouzím…“ – Slza, Celibát
  • „Klesáme výš, stoupáme hloubš…“ – Kryštof, Plán (Pozn.: správné stupňování slova hluboko ale zní ve spisovné češtině hloub.)

Vojtěch Hyánek

Pošlete tento příspěvek dál! ↓

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *