Toto slovo najdete v celé řadě jazykových příruček, a to jako příklad výrazu, v němž pisatelé často chybují. Co je tedy správně? Protežovat, nebo protěžovat?
Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí jako význam tohoto slova „vlivně podporovat, chránit někoho, něco; dávat někomu, něčemu přednost ke škodě někoho, něčeho jiného“. Pokud budete chtít písemně vyjádřit právě tento význam, napište protežovat. Právě to je totiž pravopisně správná varianta. Proč se však při psaní tohoto slova tak často chybuje? Nejspíš proto, že nám toto slovo připomíná používanější výrazy, jako jsou obtěžovat či stěžovat.
Slovo pochází z latinského základu protegere (= „krýt, chránit“), stejný původ má mimochodem i významově příbuzné slovo protekce.
Protežovat ✓
(správná varianta)
Protěžovat ×
(chybná varianta)
Příklady použití
Zájmy ministra financí jsou protežovány současným prezidentem.
Protežování kamarádů a příbuzných do politiky rozhodně nepatří.
Šéf koncernu ve výběrovém řízení protežoval své oblíbence.
Poznámka na závěr: pokud napíšete chybnou variantu protěžovat do Wordu, kontrola pravopisu nebude protestovat (slovo vám nepodtrhne). Je to proto, že slovo protěžovat v češtině také existuje – jedná se však o sloveso protěžovat se, jehož význam je „dlouhým nesením se stávat těžkým; pronášet se“. Jde tedy o slovo, které označuje něco úplně jiného než výraz protežovat. Ve větě může být použito například takto: Taška se zásobami jídla, kterou jsem nesl, se mi po hodině cesty začala nepříjemně protěžovat.
Další informace najdete v samostatném článku o slovu protežovat.
Původ slova je z francouzštiny: protégé = chránit, chráněnec, podporovaný
JL
Otevřeně, nikdy mě nenapadlo, že by toto slovo mělo cizí původ.
Vždy jsem jej bral jako označení “pozitivní diskriminace” kdy kvalitám či argumentům dané osoby přidávám na tíži/hmotnosti při zvažování, při tížit.
Ač se jazykovědci patrně neshodují na tom, zda původ slova “protežovat” je latinský nebo francouzský, nemíním polemizovat o významu tohoto slova a jeho výklad plně akceptuji.
Považuji však přinejmenším za nešťastné, prohlásit vedle něho za chybné užití slova “protěžovat”, a to i ve stejném shora popsaném smyslu slova, když je logicky možné i jeho odvození od nejen pocitově českému jazyku mnohem bližšího “protěžovat” z omezeného chápání v hmotnostní do obecnější roviny.
S pravděpodobností blížící se jistotě bychom mohli nalézt množství dalších českým oficiálním pravopisem uznaných a jedinečných slov, která bychom prohlásili za chybná, protože se více či méně odlišují od “původní” verze v latině, řečtině, arabštině, francouzštině, němčině či dalších jazycích. Otázkou pak ale bude, zda by ještě šlo o jazyk český.
Na druhé straně existuje nemálo oficiálně pravopisem uznaných různých slov stejného významu, tak proč je neakceptovat i v případě tomto a tomuto podobných jazykových “chytáků”, jež jsou “chytáky” právě proto, že neumožňují jiné možné a často se nabízející odvození a nachytají se na ně i milovníci českého jazyka.
Třeba by po eliminaci či alespoň redukci těchto chytáků i více lidí spisovnou češtinu přijalo za svou a začalo užívat. A Ústav pro jazyk český či ostatní jazykovědci by našli čas, prostor a třeba i chuť pomoci např. proti šíření takových prohřešků proti českému jazyku jako je např. velmi časté užívání nesprávné a za uši tahající koncovky sloves v minulém času po podmětu středního rodu množného čísla – “děvčata šly”, “města byly obehnány”. Tuto hrůzu bohužel denně slyšíme nejen od politiků, moderátorů či reportérů, a to nejen komerčních, ale i veřejnoprávních a nezřídka již prosakuje i do tisku (o sociálních sítích raději ani nemluvě).